Recenze: TÝR – Battle Ballads /2024/ Metal Blade Records
Faeřani TÝR 
jsou léta letoucí svérázný originál, jehož verze „folk metalu“ kráčí ryze vlastní cestou. S tou žánrovou škatulkou to není tak úplně horké, respektive z pohledu běžných kritérií pro folk metal jsou TÝR spíše heavy metal vikingského typu, využívajícího táhlé severské melodie a tu více, tu méně rodnou faerštinu. Poměrně obsáhlá diskografie kapely se vyznačuje stabilní kvalitou bez zásadních výkyvů a vždy, kdy spatří světlo světa další přírůstek do kolekce, můžu se spolehnout, že to opět bude velmi poutavé vyprávění. Od roku 2006, kdy jsem zcela náhodou potkal album „Ragnarok“, jsem NIKDY nebyl zklamán, ba co víc – TÝR na každém albu dokázali svůj výraz o kousíček posunout, aniž by museli výrazně vykročit mimo své domácí hřiště.
Úvodní mocný úder „Hammered“ nepřipouští pochybnosti, typický rukopis TÝR je rozeznatelný po pár okamžicích. Skladba jako taková má údernou a přehlednou strukturu a epický přesah, což lze prakticky říci i o následující „Unwandered Ways“. „Dragons Never Die“ je ultimátní hitovka, ovšem bez laciné exhibice a s maximem nenucenosti a nápaditosti melodií. Hymnická „Row“ možná není tak zprvu tak nápadná, ale vzápětí tasí meč a jste na kousky – síla refrénu je až neskutečná – tohle očekávám, tohle přesně chci od TÝR slyšet. Výpravný příběh „Torkils Døtur“ představuje vše, čím TÝR dominují – táhlá tradiční severská melodika, sugestivní atmosféra a osobitost sama o sobě. V rodné řeči pokračuje skočná „Vælkomnir Føroyingar“. Hitovost ve spolku s neotřelými melodiemi, byť se jedná v podstatě stále o to samé, co můžeme slyšet na předchozích albech, ovšem nemám pocit, že by se mlátila prázdná sláma. Hitová jízda pokračuje – „Hangman“ naprosto návykovým způsobem kombinuje power metalovou palbu s typickým rukopisem kapely. S „Axes“ jdou TÝR ještě dál, v základu se jedná o syrový heavy metal, postavený na ostrém riffu a majestátní bitevní atmosféře. „Battle Ballad“ žádná balada v pravém slova smyslu není, pojem „balada“ zde funguje jako vypravěčský útvar. Latina na závěr? Proč ne, zvláště když se jedná o další porci strhujícího vypravěčství. „Causa Latronum Normannorum“ je grande finále a s jistotou podtržené výborné vysvědčení setrvalé tvůrčí formy TÝR.
Písničkovější a k tradičnímu power metalu vstřícnější poloha TÝR neztrácí na přitažlivosti a silně návykové melodie vynikají snad ještě více než kdy jindy. TÝR přicházejí s věcí v minulosti až tolik neslyšenou – výraznějším zastoupením orchestrálních aranží. Průzračnější produkce kapelu o chlup přibližuje hlavnímu power metalovému proudu, což nevím, jestli je úplně dobře, ale TÝR červenou čáru nepřekračují ani na vteřinu, stále si v plné míře zachovávají vlastní skladatelský patent a standardní mainstream se z nich naštěstí nestává.
Medyed
Komentáře