Recenze: TRAUTENBERK - Vzpoura kanců /2022/ Promoberk s.r.o.

Situace rozverných Klatováků v porovnání s přelomovým albem „Himlhergotdonrvetr“ a aktuálním albem je diametrálně odlišná. Regionální věhlas kapely narostl na celorepublikových rozměrů, tanzmetal je věcí známou od Aše až po Hodonín. Tak hlavně, aby díky tomu neubylo srandy a vtipu v textech. A rovnou na férovku mohu říci, že si ten kopec srandy a zpěvných hitů k práci a odpočinku opět užijeme dosyta.

Zásadním předpokladem pro dobrou zábavu je obecně řečeno nebrat vše kolem sebe smrtelně vážně, v téhle na pytel době srandy ubývá a zásadní je nenechat se, pokud to jenom trochu jde, sežrat negativní atmosférou a špatnými zprávami. Veselá mysl je půl zdraví a třeba je k obveselení své a svého okolí využít i drobných pitomostí. Když k tomu přidám i něco nových veselých písní, je hnedle veseleji a i zbylé kytky v podzimním období tolik nesmrdí, brouci už nedupou tak nahlas a čokl odvedle už neštěká tak nesnesitelně. „Vzpoura kanců“ může jako ohříváček ve zlých časech fungovat zcela spolehlivě, je totiž peprně humorné (jak jsme zvyklí a v obvyklém objemu) a nepřipadá mi blbé - tahle nectnost řady „humorných alb“ mě spolehlivě odrazuje. Tady se cítím příjemně a bavím se nemálo, deska neobsahuje vyloženě průserové kusy, je hozena do velice pohodové fazóny, kde nic neskřípe a není třeba řešit žádnou fatální otázku.

Jednou tvrději, podruhé lehčeji…“Vzpoura kanců“ obsahuje co do formy vše, co TRAUTENBERK vypustili na deskách minulých, skalní budou mlaskat (zčásti je to opět „o žrádle“) a ti nepoznamenaní rychle pochopí, o čempak to je. První pětice songů, počínaje „Žábou“ a konče titulní „Vzpourou kanců“, se mi v hlavě usadila velice rychle, až jsem čekal, že stejně rychle budou venku. Jenže nestalo se a opakuje se scénář z minulých let. Šestý v pořadí je starý dobrý „Král Šumavy“ od Sester za osobní účasti Fanánka a Supice - příjemné zpestření, písnička mezi ty původní skvěle zapadá a vydatně přispívá ke všeobecnému veselí. Zajímavě pojatá „Noční hlad“ kombinuje několik forem dohromady od lehké hopsavé a po tu drsnější a typickou, korunu všemu nasazuje hostování Matěje Homoly od WOHNOUTů. „Hujája“ spíš než skladba je taková halekačka a intermezzo s jedovatou slinou vrženou na neustálé regulace a zákazy, netřeba dalších komentářů. „Jelito“ by mohlo být klidně o mě - nepovažuji se za jedince, který by byl výjimečně manuálně zručný v textu se docela nacházím, jen s tím rozdílem, že mé snahy smysluplně něco vytvořit rukama se doteď obešly bez tragických následků. Z dřívějška mi známý „Buržoust“ funguje z mého pohledu mnohem lépe na desce, než tenkrát osamoceně. Na závěr desky pasuje skvěle a bezmála přes rok, co jsem tuhle věc neslyšel, písničce jednoznačně prospělo.

Vezmu-li to kolem a kolem, „Vzpoura kanců“ je zábavný kousek a o to šlo především. Těžké umění nemusím mít za všech okolností a ze zřejmých výše uvedených důvodů potřebuji tu a tam (hlavně pravidelně) vypláchnout škebli a nic neřešit, prostě si jen tak zvednout náladu. Právě k této bohulibé (ne)činnosti je „Vzpoura kanců“ ideálním společníkem.

Medyed

trautenberktanzmetal.cz/

facebook.com/trautenberktanzmetal/

bandzone.cz/trautenberk