Recenze: TRAKTOR - Sedmá strana kostky /2021/ Warner Music

Jsa přesvědčen, že „Alcatranz“ a „Artefuckt“ už TRAKTOR nepřekonají, díval jsem se na předchozí album „Šachoffnice“ skeptickou optikou. Ale stalo se něco jiného - TRAKTOR nasadil kvalitativní laťku a pod ní prostě neslezl, „Šachoffnice“ se nejenže dvěma předchozím kouskům vyrovnala, ale postoupila a ždibík dál. Ten samý pocit mám i ze „Sedmé strany kostky“, deska nese typické znaky svého rukopisu, řada skladeb, ne-li všechny by se mohly vyjímat na kterémkoliv ze starších alb. TRAKTOR  je bezpečně díky svému stylu poznatelný po pár taktech a na tom nic měnit nebude, proč taky? Pokud něco takto funguje, měnil by to tak akorát blázen…

TRAKTOR, a to není případ jen „Sedmé strany kostky“, ale i „Šachoffnice“, zahustili atmosféru a zdrsněli zvuk. Nejvýrazněji je to patrné na kytarových riffech, jsou jaksi těžší a naostřenější a klapot dvou kopáků slyším též nějak častěji, než tomu bývalo. Silné melodické refrény, pro TRAKTOR naprosto typické, se na „Kostce“ vyskytují v míře nezměrné a nezdá se, že by ztrácely na síle. „Sedmá strana kostky“ mi naopak přijde zase o kousek promakanější a dotaženější, kapela se po postupných krocích posunuje kupředu. Nemusí jít nutně o překotný vývoj a divoké experimenty, TRAKTOR  se zaměřili na jemné kontury skladeb, dotaženější a propracovanější aranže, finální zvuk a celou řadu dalších relativních maličkostí, které však v konečné fázi dost výrazně promluví do celkového dojmu z desky. Velmi potěšující je pro mě zjištění, že TRAKTOR se stále nemotá v bludném kruhu rutiny a zvládá se vytasit s pořádně masitými nápady ve fázi, kdy by jim v našich končinách bohatě stačilo existovat z podstaty a netrhat si zbytečně žíly.

Jeden si udělá přece jen přesnější obrázek, když má v uších zabydlená tři alba, která „Kostce“ předcházela. Nechci zrovna vykřikovat extatické proklamace o nejlepší desce TRAKTORu a tak podobně, ale „Sedmá strana kostky“ má každopádně na „bednu“ silně našlápnuto. Za posledních osm let jsou rozdíly těsné, ať sáhnete po jakémkoli albu, chybu vlastně udělat nelze. Vzhledem k tomu, že TRAKTOR  traktorem zůstane, i kdyby mu udělali generálku motoru, vyměnili kabinu, dali nový lak, tak „Sedmá strana kostky“ působí náramně svěže a sebevědomě. První nástřel „Omezenej druh“ sice něco naznačil, nejedná se ale o jeden výrazný kousek obalení dřevitou vatou, případně jiným balastem. „Sedmá strana kostky“ toho, co je hodno řádné pozornosti, obsahuje podstatně více. Hnedle následující balada „Lucid“, silné emoce podpořené silou textu  míří rovnou na komoru. „Mordor kabaret“ pořádně topí pod kotlem, zahuštěný zvuk potvrzuje mou domněnku přitvrzení stylu. Samotné přitvrzení by bylo jaksi platné jak nikdo doma, kdyby v záloze nečíhal patřičný objem invence. K tomu naštěstí dochází v míře nemalé, takže je to mordor jen podle názvu. A další hitovka??? Je tu… „Krásnej novej svět“ snese srovnání (s „Omezeným druhem“ samozřejmě) s již zavedenými kusy. Text mi TRAKTOR doslova vzal z huby, panoptikum dnešní hypershitkorektnosti a genderových sračkonesmyslů je vyjádřen bez obalu a napřímo, dobře Vy!!! Když už jsme u hitovek, opomenout „Testament“, další z emotivních pomalejších věcí v luxusní formě, dál bych opakoval to samé, jako u „Lucid“. Óda na rockerskou komunitu „Vyser se na trému“ ve velkém stylu táhne desku do finále, rychlý razantní kus a super drsný zvuk pospolu vytváří další albový trumf. „Kameny“ - ne že bych tak sečtělý, že bych věděl dopředu, o čem je, ale při pozornějším sledování textu to jde vytušit docela snadno - zpracovávají špinavou akci StB, kdy vyštvala řadu nepohodlných občanů tehdejšího Československa z domova do emigrace. Skvělý závěr, atmosféra hustá, že by se dala krájet a parádní finále. A to ještě nejsme u konce. Dva bonusy nejsou desce pouze do počtu. „Monster Meeting“ již podle názvu je takovou „tour“ skladbou k turné TRAKTORu s DYMYTRY, což není třeba nijak zvlášť vysvětlovat. Skladba vůbec nedopadla špatně a jako bonus k „Sedmé straně“ plní roli více než dobře. „Don´t Tell Me (What Love Can Do)“, dnes již klasická pecka z alba „Balance“ od VAN HALEN TRAKTORu náramně sedla, kdybych ji důvěrně neznal, šlo by se domnívat, že je to autorská skladba, jen englicky…

Povedlo se, o tom žádná. A jestli je „Sedmá strana kostky“ to vůbec nejlepší album TRAKTORu, na to je ještě dosti času hodnotit.

Medyed

traktor-rock.cz/

facebook.com/traktorrock