Recenze: TRAKTOR – Jungle XXI /2024/ Warner Music
Na první pohled 
(poslech) by se mohlo zdát, že „Jungle XXI“ je dalším albem v řadě se všemi typickými atributy na předem očekávané úrovni a dál se toho už moc neděje. Myslel jsem si to taky a podle toho jsem k „Jungle“ přistupoval, jakože se žádné překvápko konat nebude a nebudu vyloženě zklamán. Jenže ona se situace má poněkud jinak. Typický styl TRAKTORu zůstává beze zbytku zachován, kapela však udělala až překvapivý krok kupředu, a to po kompoziční stránce. Kdybych se držel doslovného významu názvu kapely, tenhle TRAKTOR má pořádně načipovanou řídící jednotku.
„Jungle XXI“ mi připadá jako album, které je v rámci Traktoří diskografie nejvolnější v kloubech. Nenacházím prakticky nic, co bych vnímal jako tlačené silou, z alba sálá maximální uvolněnost a pohoda, jako by nápady přicházely samy od sebe a s přirozeností sobě vlastní se skládaly dohromady. Je to samozřejmě blbost, nic nepřichází samo a zničehonic, realita bývá většinou o tom, že pokud se cokoliv jeví jako samozřejmá brnkačka, je tomu přesně opačně. Lehkost a nenucenost „Jungle XXI“ je výsledkem detailní propracovanosti a doposud nejlepší produkce, s jakou kdy TRAKTOR přišli. To samo o sobě ještě nestačí k tomu, aby album dokázalo přesvědčit v dlouhodobějším časovém horizontu. Všechno stojí a padá na silných nápadech, a především silných skladbách, a těch je na desce, vyjádřeno neformální soustavou měrných jednotek, „hafo“, exaktně vyčísleno v počtu dvanáct kousků. Některé působí v zásadě okamžitě, některé se klubou postupně. Pocit, že „Jungle XXI“ tentokrát neobsahuje jednoznačný a ultimátní hit typu „Defenestrace“ nebo „Letokruhy“, je pouhopouhé zdání. První dvě skladby svědčí o něčem úplně jiném. Titulní „Jungle XXI“ a především „Outsider“ mají skvěle našlápnuto stát se držáky koncertních setlistů. Členitější a emotivnější „Osudová“ jim zdatně dýchá na záda a předznamenává následující vývoj událostí. „Soudnej den“ v plném rozsahu využívá volnou formu a pestřejší výrazové prostředky, aniž by slevila haléř z celkové intenzity. „Katakomby II“ nejsou dvojčetem jedničky, ale spíše takovým jejím alter egem. Skladba plyne baladickým tempem, ale žádný lyrický cajdák nečekejme, mrazivě silný refrén pak už jen korunuje výsledek. Metalové tesáky cení „Sirény“. Dvoukopáková palba, výrazný refrén a stylové sólo mají až klasický speed metalový feeling, mající kořeny u starší tvorby HELLOWEEN, dávají vzpomenout na časy metalu zaslíbené a nadčasovou formu, která jaksi k nelibosti všech vášnivých modernistů nemá k odchodu na smetiště dějin. Košatě vrstvená, přesto posluchačsky vstřícná „Siluety“ pokračuje v pestřejší a barevnější formě a není tomu rozhodně naposled. Energická hard´n´heavy hitovka „Vivat festival“ věrně vystihuje atmosféru fenoménu festivalů Woodstockem počínaje – jasně, stručně, přesvědčivě. Tak bych mohl pokračovat v krasojízdě až do samotného konce v jedné linii, a to až do samotného konce. Nelze však se nepozastavit právě o toho konce, respektive u poslední skladby „Jungle XXII“ – velkolepé finále a bez přehánění jednoznačný vrchol alba. Nechci se plést, ale s takhle komplexní a košatou skladbou ještě TRAKTOR nepřišel a působí dojmem, že je produkuje léta – s takovou přirozeností a návykovými vibracemi se může pyšnit.
Přemýšlím nad krátkým a výstižným pojmenováním toho, co se TRAKTORu tímto albem povedlo. Napadá mě cosi ve smyslu překročení vlastního stínu nebo opuštění vlastní komfortní bubliny. Nemusíme to chápat plně doslova, ale minimálně zčásti se to kapele podařilo a nahrála album, které dokáže v řadě ohledů překvapit, aniž by své věrné uvedl v rozpaky a jedním dechem může přesvědčit i řadu těch, kteří nad TRAKTORem doteď ohrnovali nos. A to není vůbec málo.
Medyed
Komentáře