Recenze: TORTHARRY – Paměť kamenů /2024/ MetalGate
TORTHARRY
svůj kultovní status nejenže potvrzují, ale nadále rozvíjejí. Kromě toho, že „Paměť kamenů“ je vůbec prvním albem kompletně v češtině, jedná se o koncepční album. Ucelený příběh, jaký by se u všedního koncepčního alba nechal očekávat, to ale není. Jedná se o takové řekněme jednotící téma, jakým způsobem a do jaké symbolické hloubky kameny nejrůznějším způsobem vstupují do lidských osudů jako němí svědkové lidských dramat a tragédií.
Po kompoziční stránce je „Paměť kamenů“ typické album TORTHARRY, na jaké jsme zvyklí. Death metal starého střihu, hutný a surový, disponující sugestivní atmosférou. To je přesně to, k čemu se neustále vracím a ani za více, než tři dekády mi nepřišlo na mysl ho vyměnit za mladší model. Aby ne, když se mi stále dostává prvotřídní smrtelné potravy ducha, schopné mě ukrutně nakopnout a dobít mi vnitřní baterky na sytě zeleno. Mimochodem, když už padlo slovo o zelené – zrovna obal „Kamenů“ je laděn do zelena, po předchozím albu „Altars Of Ignorance“ opět skvělý obal, mající daleko k digitální dokonalosti a sterilitě v jednom. Malované obaly jen tak něco nenahradí, to mi nikdo jen tak lehce nevymluví, navíc pojetí grafiky k vlastnímu obsahu desky skvěle pasuje.
Vizuální lákadlo bychom jakože měli, ale jak je na tom vlastní obsah? Nerad činím závěry na základě prvního dojmu, nával nadšení pak většinou opadne stejně rychle jak nastoupil. Vyskytují se ale desky, u kterých se hladina radostných hormonů drží na konstantní hladině a má dokonce tendenci lézt nahoru. Tím případem je právě „Paměť kamenů“. Úvodní nápor brutální energie je ještě p.r.d. proti tomu, co se rozpoutá v momentě, kdy se album náležitě usadí v uších. „Paměť kamenů“ vyznívá výrazně tradičněji, střední tempa naprosto dominují, skladby se valí s drtivou silou pod diktátem přesné rytmiky a neméně drtivých riffů jako vystřižených z death metalové učebnice. Pro technicky naladěného posluchače se „Kameny“ mohou zdát jako krok zpět směrem k původní formě a vzdání se vývoje směrem kupředu. Dost možná to je i pravda, je tu ovšem jedno velké „ALE“. Vůbec si totiž nedokážu představit, jak by deska vypadala v progresivnější nebo techničtější podobě. Ve spojení se zvoleným tématem to jednoduše nejde moc dohromady a zneklidňující, temná atmosféra, vyvěrající z tradičního pojetí skladeb by prostě nevyzněla s takovou silou a emoční hloubkou.
„Paměť kamenů“ je trochu jiné album TORTHARRY, přitom stále nese nezaměnitelný rukopis kapely s vším, co k němu patří. Jeho jinakost spočívá v již zmíněném emočním obsahu a jeho vnitřní síle. „Paměť“ obsahuje velmi silné podprahové vibrace, na které pokud se zvládnete naladit (což by myslím nebyl kardinální problém), album vyroste do plné šíře. Paměť kamenů vydává své pochmurné svědectví. Ten příběh není o nich samotných, ale o nás. A není to nic veselého.
Medyed
Komentáře