Recenze: THY CATAFALQUE – XII: A gyönyörű álmok ezután jönnek /2024/ Season of Mist
Maďarská 
avantgardní supernova září bez přestání už řadu let. Doteď jsem registroval pouze jméno, tudíž dozrál čas tento nedostatek napravit. Stavět svůj styl na extrémním základě a nechat jej prolnout do stylů dalších není nic prudce revolučního, ale to neznáte THY CATAFALQUE. I kdyby se chopili ošoupaného masového trendu, vyleze z toho opět zajímavá a podmanivá záležitost. Na srovnávání „A gyönyörű álmok ezután jönnek“ (podle Google překladače „Následují krásné sny“) se starší tvorbou logicky nedojde, protože o ní nemám páru. Pravděpodobně opět dojde na objevování proti proudu času, což nebude poprvé, ani naposledy.
Za THY CATAFALQUE stojí v podstatě jediný člověk – Tamás Kátai. Jeho zappovský přístup ke skládání má v sobě zvláštní šarm a hravost, nezávisle na náladě skladby a poměru jednotlivých stylových inspirací. Stylové hranice, ty pro THY CATAFALQUE neznamenají zhola nic, do svého pestrého výrazu zvládnou s citem zakomponovat kromě extrémního metalu elektronické prvky, dechové nástroje, křehké atmosférické polohy, progresivní gymnastiku i popovou chytlavost a folklórní motivy. Jak tenhle mišunk může v praxi fungovat? Naprosto lehce, s odzbrojujícím šarmem a jakoby samozřejmě. Všechny výrazové prvky spolu skvěle spolupracují a vytváří velice osobitý celek se strhující atmosférou a pestrými náladami. Bouři střídá prosluněný letní den, aby se celá ta nádhera propadla do skličující melancholie a smutku. Maďarština, jazyk obtížný a pro našince těžko uchopitelný, působí bez výhrad a připomínek velice přirozeně a do hudebního jazyka THY CATAFALQUE zapadá jako jeden z dílků promyšleného puzzle a ani si nezkouším nepředstavit, jak by album znělo v angličtině.
„A gyönyörű álmok ezután jönnek“ bez toho, že bych disponoval přehledem o starších albech, přináší intenzivní poslechový zážitek, kdy jsem albem ze všech stran obklopen a jen se tak rozhlížím a nechávám všechno to spektrum nejrůznějších odstínů a nálad na sebe působit. Je naprosto nepodstatné, v jaké poloze se zrovna THY CATAFALQUE nacházejí. Ostré pasáže nebo odlehčenější poloha mají až neskutečné charisma a přirozenou eleganci, takže se poslouchají takříkajíc samy od sebe. Nemusím si lámat hlavu, proč je něco zrovna tak nebo onak, album vpluje do sluchových receptorů s lehkostí a hravostí génia, aby vzbudilo naléhavou potřebu ho vyslechnout znovu a pak ještě…a ještě.
Medyed
Komentáře