Recenze: Thrashing Machine - Disease Called Human Mind (2017)

Název této smečky by napovídal, že se bude jednat o sonická jatka a totální nátěr. Jenomže...obsah debutu této kapely nemůže být vzdálenější prvotnímu očekávání. THRASHING MACHINE na to jdou úplně odjinud, první poslech celkem časově nataženého alba mi dal nekompromisně na srozuměnou, že tady se na tříakordovku křepčit nebude. THRASHING MACHINE se snaží o hloubavější a promakanější přístup a thrash v tomhle případě funguje jako základ, na který lze naroubovat téměř cokoliv – řečeno s patřičnou nadsázkou, těchto pokusů jsem vyposlechl přehršle a ne každý se povedl, někdy to byl vyslovený průser, jindy zas bylo na hony cítit, jak to je dobrý, jen mě hnidopichovi se to prostě nelíbilo a s původní duší té které kapely to už nemělo společného vůbec nic. 

Desce jsem věnoval dosti poslechů, ten thrash s prog přesahem není na letmý poslech jako kulisa k žehlení. Album rozhodně není vůbec lehká na poslech, thrashoví šílenci čekající výše uvedené to z valné většiny do konce nedají. THRASHING MACHINE si ukrojili řádné sousto, nehodlám se pouštět do dvoustránkové analýzy, kde bych shrnul a vypíchl červenými špendlíky vše, co je špatně a co bych býval udělal jinak, kdybych to byl býval uměl. A jelikož neumím, nebudu za mistra kata, i když jsem zpočátku měl se vstřebáním alba jako celku vcelku potíž, má bezmála hoďku a čtvrt a během tohoto „metallikovského“ hracího času mi všech těch jedenáct skladeb splývalo do jednoho zádumčivého kolovrátku, prozatím marně hledaje výraznější záchytné body. Po absolvování celé té štrapáce zvoucí pouť jednoho rozměrného infanteristy za světové války do centra jihu Čech, mohu konstatovat, že to s THRASHING MACHINE není tak zoufalé, jak se zprvu zdálo, a tento pocit jsem si testoval skrz Google, což na 99,9% vynechávám a téměř vždy sázím na svůj osobní dojem. Kolezi redaktoři, jak vidno, si lámali chrup naprosto stejně, někdo se protloukal snadněji, někdo složitěji. A jelikož, veden snahou nebýt ovlivněn nikým a ničím, jsem si střihl další týden veden upřímnou snahou vstřebat „Disease Called Human Mind“ důkladně pod kůži. 

A podruhé opakuji – není to vůbec zlé. THRASHING MACHINE se pustili na poměrně tenký led, což jim napoprvé (nebudu-li počítat EP „Insight“) vyšlo, debut zcela logicky vykazuje veškeré hříchy mládí, s čímž se lehce nechá počítat předem. Základním kamenem úrazu (což opět nepovažuji ve výsledku až za tak zásadní) je nevýrazný zpěv, který albu přece jen ubírá plusové body včetně výrazného přízvuku v angličtině, což kapela dosti kompenzuje pocitovostí skladeb, tu více, tu méně. Ona ta již zmíněná natažená stopáž jak skladeb, tak alba samotného poněkud ty silné momenty upozaďuje. Všechny tyto nechci říct nedostatky, spíše bych řekl dětské bolístky plnohodnotné nahrávky, mohou být rychle v čudu zároveň s mladším bráškou. Na „Disease Called Human Mind“ je naprosto evidentní snaha kapely o komplexnost hudebního výrazu a soulad s grafikou, což se jim v rámci současných možností daří. Do jídelního vozu s luxusním barem k  VOIVOD, případně MASTODON sice je cesta ještě dlouhá a trnitá, nicméně pokud uvažujeme, že kapela je na začátku, nedopadlo to věru zle.

Medyed

bandzone.cz/thrashingmachine
facebook.com/thrashingmachine
thrashingmachine.com