Recenze: THEREIN – Aramitama /2020/ Therein Music
„Kolik třešní, tolik višní“…to byl v jedné kultovní české komedii překladatelský oří
šek. A já zrovna čelím oříšku posluchačskému (pro ty, kteří si budou tyto řádky překládat skrze Google Translate nebo svépomocí – oříšek, to v češtině rovněž znamená nelehký úkol, složitý problém a tak podobně), protinožci THEREIN jsou jednou z kapel, které je poměrně složité stylově zařadit, stylové kategorie jim jsou příliš těsné a proplouvají jimi jako parník plující obzoru vstříc po řece Murray (když už jsme v Austrálii, tak se držme místních toků). Je tady toho velmi velmi mnoho, co z prvků lze v pestrobarevném kotlíku jménem THEREIN nalézt, je to velmi živelná a přesto funkční hudební gastronomie, zbavená zbytečných předpojatostí. Je to sice kolikrát mordus a karborundum sekvestrum do „Aramitama“ proniknout, ovšem stojí to za to dát si tu práci – tohle je skoro až dobrodružná výprava.
Prvotní dojem, že THEREIN čerpají z volné formy sedmdesátých let, není úplně vedle, ale jedná se pouze o jednu rovinu. Další vrstvy, roviny a odstíny dostanou velmi záhy slovo. Zbrutalizované technické kotrmelce, lehkost art rocku, jazzová gymnastika, funky rytmy, toho všeho se lze dočkat na jeden zátah během jedné hodiny v míře vrchovaté. THEREIN působí dojmem party cvoků, kteří aby dali pokoj a nerozkládali morálku dalších pacientů sanatoria, byli vybaveni nástroji a aparaturou. Pak těžko může vzniknout něco totálně všedního, držící se běžných zvyklostí, vycházející vstříc všeobecnému vkusu a nevkusu (spíše to druhé samozřejmě). „Aramitama“ nerespektuje omezení, to především. Lehko však může dojít na velmi bizarní a nesourodý propletenec, který se může pyšnit právě jen tou neobvyklostí.
„Aramitama“ je sice poměrně šílené album, ovšem šílené tím správným způsobem. Kluci mají asi velmi rádi Franka Zappu a další geniální persóny. Nehodlám tvrdit, že jsou THEREIN výrazně Frankem Zappou inspirováni, pokud jde o styl jejich hudby (napadá mě to pouze v případě třetí skladby v pořadí „Fury Lil Demons“, tam to prostě slyším), spíše bych rád hovořil o jejich přístupu ke kompoziční stránce jejich muziky. Ta se neohlíží na svazující konvence a přelétává si kam se jí zrovna zachce a stále si zachovává soudržnost a základní, hrubě načrtnutý koncepční rámec, kde je možné téměř vše. THEREIN jsou jako multischizofrenní bytost disponující značným množstvím tváří a osobností, přičemž jedna z nich drží vůdčí roli v závislosti na té které skladbě. Nenalezneme tudíž na albu dvě skladby, které by si byly výrazně podobné, každá si vegetí ve svém vlastním mikrokosmu, maje průzory, periskopy a další zařízení na pozorování okolí, se kterým udržuje živé komunikační kanály. Není však jisté, zda a jak velký podíl populace tam venku jazyk THEREIN pobere a porozumí všemu, co uslyší. „Aramitama“ má i přesto, že zcela jistě není albem k masové agitaci, jednu podstatnou přednost – tohle album spojuje několik generací rockové a metalové historie se současností přirozeným a spontánním způsobem, takže je velmi pravděpodobné, že dokáže oslovit hned několik generací pošuků naráz. Tohle album není na poslech úplně nejlehčí, ovšem posléze dokáže posluchače pohltit a pustit do svého vnitřního barevného a rozmanitého věta.
Medyed
Komentáře