Recenze: THE HELLACOPTERS – Overdriver /2025/ Nuclear Blast
Co dělat, když 
zrovna nemusíte prudkou progresi a honění se za současnými trendy? Není nic vhodnějšího než se vrhnout na klasický rock, rock´n´roll, syrovou garážovou produkci s trochou nadrzlého punku. Právě o tom jsou po celou svou existenci a následné zmrtvýchvstání švédští pracanti THE HELLACOPTERS – kapela, která u nás možná neplatí za žádný hvězdný band, ovšem na západ od nás je tomu přece jen trochu jinak. THE HELLACOPTERS sice neplní obrovské haly, ale velké klubové sály jim říkají pane, podotýkám že zcela zaslouženě – slabé album v diskografii THE HELLACOPTERS prostě nenajdete.
Jediné, co se v průběhu let na výrazu kapely změnilo, je řekněme lehčí forma a zčásti ústup od stoprocentní syrovosti a punkové přímočarosti. Jinak si THE HELLACOPTERS jedou stále „to svoje“, nutno zdůraznit, že s odzbrojující autenticitou a mistrovskou fazónou. Můžete namítnout, že THE HELLACOPTERS stejně mlátí stokrát prázdnou slámu a tlačí retro na efekt, přitom nepřináší zhola nic nového. Ano, je to svým způsobem pravda, zvláště o tom retro stylu, s prázdnou slámou ale souhlasit nemůžu a hraní na efekt už vůbec ne. THE HELLACOPTERS jsou rocková klasika jako prase domácí a zde se na jepičí trendy dávno nehraje, hrálo – li se, bylo to dávno pradávno a jsem si téměř jist, že jsem tenkrát málem ještě nebyl na světě. Podstatné je pouze jedno – dobré skladby, zbytek faktorů pak akorát paběrkuje.
„Overdriver“ je z tohoto pohledu zcela kvalitativně vyrovnaná kolekce, která navíc netrpí přílišným stereotypem. Volná forma hard rocku sedmdesátých let s výrazným přesahem do glam rocku, již zmíněného punkového rebelantství a rock´n´rollu obecně je záběr natolik široký, že prakticky nedovolí motat se jako křeček v kolečku. THE HELLACOPTERS mají rock v krvi a budí dojem, že zlatou éru rocku osobně pamatují. Syrová forma spolu se stylovým zvukem a produkcí má, ač se to možná běžnému posluchači, navyklému na současný produkční křišťál, nebude pozdávat, úžasnou sílu a energie až „po dekl“.
Přirozená jako by samozřejmá hitovost skladeb si mě zvládla omotat kolem prstu velice rychle a horko těžko hledám ústřední hit. Tedy ně, že by to bylo nemožné, ale s přibývajícími poslechy objevuji hitovky další, které se tak zpočátku netvářily. Není prostě zbytí, nastává další dějství studia pozpátku, protože THE HELLACOPTERS jsem doteď s klidem Angličana v zásadě ignoroval bez ambice se jim věnovat s větší pozorností. Teď nastal čas dohnat jeden z mnoha restů.
Medyed
facebook.com/thehellacopters/#
instagram.com/thehellacopters/
Komentáře