Recenze: THE CORONA LANTERN – Certa Omnibus Hora /2020/ MetalGate
Nechávám stranou vedlejší smysl názvu, který mnohé z nás napadne pod 
vlivem současných magoroidních časů. THE CORONA LANTERN jsou nevšedním úkazem, originálním a hůře na poslech uchopitelným projektem, složeným z mě již poměrně známých persón domací scény. THE CORONA LANTERN by bylo možné považovat za doom metalovou kapelu, jejich feeling je doomové depresi nejblíže, ovšem doomový hopsafrak je jim povážlivě těsný a vydávají se vícero směry vůkol, které se velmi zajímavým způsobem promítají do výsledné podoby „Certa Omnibus Hora“. Album je to vcelku nezvyklé a samorostlé, ale rozhodně není nudné, jen Vás ta zábava bude něco stát.
„Certa Omnibus Hora“, už jsem na začátku zmínil, není album zrovna „ízy“ na poslech, zapomeňme na situaci, kterak jde album posluchači výrazně naproti. Album zní syrově, nenaleštěně, kytary řežou a chrastí, zvuk alba je celkově velice hutný a neučesaný, což mi působí rozhodně příjemné pocity vedoucí ke zvědavosti, co dalšího „Certa Omnibus Hora“ skrývá. Úvodní „As Wide Eyes Travel“ je pořádná morda, temná skličující nálada nepovoluje a postupně houstne, vzhledem k pomalému tempu skladby (oživení přichází, v jedné monotónní linii se nejede) bych očekával skoro až uspávací melancholii, ale i v šedých tónech lze najít obdivuhodnou pestrost a místo melancholie se mě zmocňuje zvláštní neklid. „Through This Swamp Of Oblivion“ je beznaděj sama, hluboké tóny dávají pochmurnosti hmatatelnost, temné melodie požírají poslední zbytky světla naděje v lepší vývoj světských událostí, deset minut zmaru a beznaděje, silné atmosféry a temných emocí. Co platilo o předchozí skladbě, platí o „Up The Last Hill“ tuplovaně, což není ukazatelem podmanivosti, té nacházím dost a dost. Hypnotické funerální tempo se po celých osm minut téměř nemění až na jemné zrychlení do plouživého kroku do kopce. Emoční síla je v tu chvíli ukrutná – marně pátrám, které kapele z tohoto ranku se to povedlo naposledy, je už hodně dlouho. „Hours Between Heartbeats“ trvající necelých „pouhých“ šest minut a v porovnání s předchozími exkurzemi do nejtemnějších koutů mysli poměrně svižný a vcelku razantní kus, i když neopouští pochmurnou bažinu ani na woka merknutí, v druhé půli opět zpomaluje a čaruje s emocemi. No nevím, jak by na toto album reagoval nepřipravený a psychicky rozložený jedinec, zvláště při zvláště vhodném počasí venku. Emoční nálož „Certa Omnibus Hora“ je málem až cítit ve slabinách a i já jsem dnes poněkud neklidný…“Make My Forget“ sází na křehčí aranžmá, blížící se podobě doom metalu v časech, kdy byl takzvaně v „laufu“. Zůstává hrubý hlas tetky smrtky (doslova – Dahlien hlasivky nešetří, průprava nejen z DILIGENCE dostává další pochmurně uhrančivé vyjádření) a depresivní atmosféra, která skrz lehčí vyznění skladby má dostatek času (sedm a půl minuty), aby vysublimovala na povrch ve smrtelném objemu. Dlužno ještě poznamenati, že žádná ze skladeb nemá podobného brášku, každá válčí sama za sebe, každá je poněkud jinačí než ta předchozí a na stylovost se příliš urputně nehraje, již zmíněný doom metal funguje pouze jako nezbytný základ ve volné formě, spektrum inspirací sahá až k rockové alternativě, sludge, post směrům a kýho šlaka kam ještě. „The Truth And Its Will“ na ploše deseti minut rozehrává poměrně zpěvné plochy, ztemnělé chorobným vokálem Dahlien, dozdobené melancholickými kytarami. Vzduch směrem k závěru znatelně houstne a závěrem je skladba solidní death metalová palba a grandiózní finále. THE CORONA LANTERN dají sice posluchači co proto, tahle investice ve stylu kapele vyjít kousek naproti určitě nepostrádá smyslu. Jakmile se dostanete albu pod povrch, je to silný zážitek.
Medyed
facebook.com/thecoronalantern/
thecoronalantern.bandcamp.com/
Komentáře