Recenze: Teratoma - In The Inside...Reborn The Flesh (2017)

Že IMMORTAL SOULS PRODUCTION vydávají ten nejlepší světový rambajz, netřeba připomínat. Další pestrobarevnou piraňou v jejich sítích jsou katalánští a v Barceloně dlící TERATOMA. Kapela spatřila světlo světa v roce 1993, o pět let později vypustili debutový kus „The Teratogenous Reborn“. O čtyři roky se nad kapelou zavírají temné vody, jejichž hladina je dlouhodobě nehybná až do závěru loňského roku, kdy vychází právě toto návratové EP.

TERATOMA nejsou žádní neopeření plivníci, to, co se děje během dvaceti minut a pár drobných, je neskutečné patologické peklo za zemi. Probuzené temné instinkty spojené se smrtí ve všech formách našly další ujetou formu vyjádření. „In The Inside...Reborn The Flesh“ by se klíďo mohlo jmenovat „Neradostný konec romantické procházky manželského páru v neděli odpoledne během shození nukleární nálože za současného kolapsu bezpečnostního systému tajné státní laboratoře pro výzkum násilných genetických mutací“ . Ale dosti srandiček, a šupky dupky zpět k radostem hudebním. „In The Inside...Reborn The Flesh“ je v základu pravověrná death metalová márnice upgradovaná drtivým zvukem, bestiálním vokálem a totálně chorobnou atmosférou, takže...nakonec to všechno zní jako death-grind. Těch něco málo kulometných momentů by tenhle pocit i potvrzovalo, nicméně ten starý dobrý death metal z alba tryská s takovou silou, že ho nelze neslyšet, zvláště když tenhle drtivý proud energie je naprosto luxusní kvality. 

Je naprosto jasné, že TERATOMA Kolumba v objevení Ameriky nepředstihnou, v inovaci nejsou žádnými úderníky. Tohle hledisko tady ale platí asi tak, jak aspirin na otřes mozku. TERATOMA si, a to si dovolím dát případným zájemcům i písemně, s nějakou progresí hlavu nelámou. Hrají to, co mají rádi a co je jejich srdeční styl. Pak už pendrek sejde, jak je to staré a podle mnohých pseudorevolucionářů i zkostnatělé. Death ve verzi TERATOMA, když už opomenu všechny další atributy, je především beze všech pochybností uvěřitelný na první pokus, kdy Vás ani na okamžik nenapadne přemýšlet nad tím, co a koho posloucháte a jen cítíte to pohlcení a intenzivní příval energie, jako byste byli připojeni coby zařízení na nabíječce. Po minutovém bubákovitém intru propukne tu sonické peklo, tu se otevře brána patologického oddělení s dost svérázným přednostou.  Přitom to zpočátku tak nevypadá – úvod „Taking Over Brains“ by napovídal spíše nátisk ve stylu UK a tudíž více do pomala. Do minuty je to všechno jinak a nestvůra se urvala ze řetězu, ničí a masakruje vše, co se jí připlete do cesty. Nic více, ale ani méně, než v základu klasický death metal, který dostal brutální tuning. „The Brundelfly Project“ jede ve stejných kolejích, je snad ještě bestiálnější než jeho předchůdce, se silou srovnat se zemí protiatomový kryt. Kulometný brind přesah přihází na řadu se „Zombies A.D:“ - smyčka se však rychle točí zpět k tradici a máme tu další skvělou rubanici za plný počet hvězdiček. „The Hidden Church“, uvozená zvuky řeže sečnými zbraněmi, je dalším repre kouskem death metalového řemesla, který by zfleku mohl vyjít v příručce pro učně smrtelného řemesla, jak má vypadat příval poctivé a brutální metalové práce.     „Suffering“ je neméně kvalitní závěr celých těch luxusních dvaceti minut, poslední brutální zběsilost, povýšená na výstavní kus. Krásné valivé pasáže, hutné ty pomalé, tenhle death metal mám prostě zažraný hluboko pod kůží a stále mi působí velice příjemné pocity.

Procitnutí TERATOMA z dlouhé hibernace není žádným upoceným pokusem, tohle EP je pádným důkazem, že kapela má energie, že se jí už nevejde do škatul a dává jí do homolí, zuby jako Hladová zeď a v neposlední řadě jsou při chuti, že by jim z nosu málem lítali čmeláci na běžkách :))).

Medyed

facebook.com/teratomabdm/
teratoma-isp.bandcamp.com/