Recenze: TEMTRIS – Ritual Warfare /2021/ WormHoleDeath Records
Předchozí album „Rapture“ jsem nadšeně vynesl do nebes, bezm
ála tři roky po jeho vydání jsou pryč a je tu čerstvé album „Ritual Warfare“ a já jsem zvědav a dychtiv vědění, kterak se TEMTRIS podařilo udržet kvalitativní laťku, kterou „Rapture“ nastavilo pekelně vysoko. TEMTRIS si na sebe tak trochu upletli bič a určitě není prča takhle vynikající nahrávku dorovnat albem kvalitou srovnatelným. Ale dost akademických plků a vzhůru po hlavě vstříc „Ritual Warfare“!
„Ritual Warfare“ rozhodně nepaběrkuje, úvodní „Race To The End“ obsahuje vše, na co jsme u TEMTRIS zvyklí, o ředěný ovocný čajíček se ani náhodou nejedná. Šťavnaté propojení heavy metalové dravosti a silných melodií ani okamžik nepokulhává, srdce klasika jistě zaplesá. Tím hodlám říci především dvě věci – za prvé „Ritual Warfare“ zní více klasicky svého předchůdce a nechává více vyniknout melodie a za druhé, album si to uhání kupředu s doslova mladickým zápalem, žádné plížení se při zdi a sázka na ošidnou jistotu. TEMTRIS dokáží v pravý moment slevit ze svého důrazu a zabrnkat na poetičtější strunu, skladby a nakonec i album jako celek dostává poměrně značnou emoční barevnost, přičemž ani na okamžik neopouští horkou půdu nabroušeného heavy metalu. Kolem pilotního singlu „Forever“ vyrostlo dalších sedm neméně silných skladeb, mnohdy průměrnější závěr mnoha alb, kdy se nejsilnější trumfy záměrně umisťují na začátek a maximálně do první půle tracklistu zde nečekejte – „Ritual Warfare“ jede na plný zátah do samého závěru s přímo nakažlivou gradací. Stoprocentně jistý a emotivní zpěv Genevieve Rodda je jistota sama, osobitou barva hlasu půvabné pěnice si prostě nelze splést, je jedním a rozhodně ne jediným poznávacím znakem stylu TEMTRIS. Strhující „Forever“ je na albu zařazena uprostřed jako číslo čtyři, před ní se vměstnaly kromě úvodní pecky ještě svižná „One For All“, standardní metalový vzorec dostal řádný švih a pořádný energetický kopanec a třetí v pořadí „Seven Sins Of Man“ – temnější riffostroj posunuje náladu skladby do velmi zajímavých sfér a přidává další podstatný rozměr, který roste k samému závěru skladby do rozmáchlejší struktury. Obvykle se tyhle členitější kousky zařazují na samotný konec alb, ale prostředek hracího času není vůbec od věci, už kdyby jen proto, že následuje již dvakrát zmíněná šleha „Forever“, která definitivně doráží ty, kteří by snad ještě nad „Ritual Warfare“ váhali. Titulní „Ritual Warfare“ stojí na klasickém nátlakovém riffu se zvukem ostrým jako žiletka a palbou dvou kopáků snad ani nemůže šlápnout vedle, když posléze dojde na melodické vyhrávky počas refrénu, není opět co řešit – všechno do sebe zapadá úplně hladce a přirozeně při současném mrazení za krkem. Pomalejší a náladovější „Tempus Aeternum“ snad největší měrou poodkrývá cit pro atmosféru, se kterým TEMTRIS pracují jako šéfkuchař v michelinské restauraci, vyváženost komponent v závislosti na charakteru skladby je preciznost sama. Intenzivnější nájezd se vrací s „Erased“ s lehce thrash metalovým přesahem a techničtějším pojetím skladby. Těžko najít vrcholné momenty alba, postupem času s přibývající četností poslechů přibývají další a ty dříve objevené s jistotou zůstávají a „Erased“ je jedním z nich. „Always United“ na závěr servíruje melodickou heavy metalovou klasiku ve středním tempu, ač se jedná o jednu z nejprofláklejších metalových šablon vůbec, skladba zní velmi lehce a přitažlivě, vůbec nemůže být řeči o nějaké klišovité výplni, aby se natáhla stopáž.
Zbývá ještě si alespoň formálně uzavřít dilema z prvního odstavce. „Ritual Warfare“ za svým starším sourozencem nezaostává ani v nejmenším. Totální metal podle TEMTRIS má další vynikající pokračování, a doufám, že nezůstane jen u něj.
Medyed
Komentáře