Recenze: TANKARD - Pavlov´s Dawgs /2022/ Reaper Entertainment
Na střední jsem měl
jednoho spolužáka a ten narozdíl od nás měl rád jednu kapelu, jejíž jméno nám tenkrát mnoho neříkalo. My měli KREATOR, SODOM a SLAYER, on mezi všemi na prvním místě miloval TANKARD a jsem si téměř jistý, že mu to vydrželo do dnešních dnů. Já se k nim přes jeho prvotní impuls prokousal velmi pozvolna, nicméně stalo se a zvládl jsem je z povzdálí sledovat po celou dobu od první půle devadesátek, kdy i přes nepřízeň okolí (metal na chvíli jakási pomýlená skupinka označovala za mrtvý žánr, prdel je, že mezitím téměř chcípla ona skupinka a metal vzkvétá dodnes) to táhli neúnavně dál. Dodnes mám ve velké oblibě cover alba „Disco Destroyer“ a ostatně i album samotné - ta sekera zaseklá v disko kouli hovoří jasněji, než kdyby se o tom dvě hodiny kecalo.
Ať počítám, jak počítám, „Pavlov´s Dawgs“ je již (no, slušná porce) devatenáctou deskou od roku 1986. Že to kluky pořád baví a mají co sdělit, je evidentní už po prvním poslechu aktuální desky. Klidně by si už nemuseli dokazovat vůbec nic, mají odehráno. Čas od času by jim klidně stačilo lehce pocvičit a odjet pár koncertů a nikdo by nemohl říct ani „Frankfurt nad Mohanem a přilehlé okolí.“ Jenže oni nee, TANKARD totiž alba vydávají poměrně pravidelně, jako by na to měli zvláštní metodiku a jízdní řád. Jasně, že se mi každá deska nelíbí stejně a mám mezi tou kupou nahrávek své srdcovky a taky alba, které jsem ve finále slyšel dvakrát až třikrát a na partii sedací mě s takovým důrazem neposadily. To je však zcela rychtyk, podstatné je, že jsem se od TANKARD za 31 let, co je registruji, nedočkal totálně průserového alba. TANKARD si zvládají udržet solidní a vysoko položené kvalitativní minimum.
„Pavlov´s Dawgs“ je z těch desek, které slupnete jako malinu bez problému na jeden zátah a až pak řešíte nějaké ty možné vady na kráse a chytáte další všemožné blechy. Jen si dost dobře neumím představit tuhle desku jako dokonale dohladka vyleštěný produkt, nebo spíše ani nechci - TANKARD by pak ztratili svou jedinečnost a svébytný nadhled, kterým byli vždycky pověstní a pro který je měl rád můj již zmíněný spolužák ze střední. V jejich případě je tam ta prča a adolescentní rozpustilost naprosto nutná, jinak by to jednoduše nefungovalo. Proto desku nijak nepitvám, plně dostačující je, jak na mě album působí a jaké pocity mi přináší. Zprvu jsem měl dojem, že to všechno jede v jedněch mantinelech a jedna skladba jako druhá proletí kolem a nic moc navíc se dít nebude. Jakmile odezněla poslední skladba, bylo všechno jinak. „Pavlov´s Dawgs“ možná není nejlepší deska TANKARD a kultovní alba „Zombie Attack“ a „Chemical Invasion“ o jejich legendární auru těžko připraví. Nicméně v kontextu diskografie od půlky devadesátek dál se tohle album rozhodně neztratí (ruku a poslední lahvové ze sedmého schodu na to, že to takhle slyším).
Není nad vlastní zkušenost, zkuste na sebe vypustit úvodní „Pavlov´s Dawg“, „Ex-fluencer“, „Diary Of A Nihilist“ nebo „Metal Cash Machine“ a uslyšíte. Nemusí zůstat pouze u mnou zdůrazněných kousků, máme ušiska každý jinak naštelované a jistě si najdete další, pro sebe kompatibilní hitovky. Bavím se skvěle a zbytek je nepotřebný detailismus. Tohle album má jiskru a ostrovtip, což o to více platí a je potřeba v této divné době, kdy nám těch hezkých věcí nějak ubývá.
Medyed
instagram.com/tankard.official/
Komentáře