Recenze: SVARDENVYRD - Scarred Lands /2021/ vlastní vydání
Teda fuj,
to je na mě hanba, domácí parta a já tak akorát matně tuším, že existuje. S aktuálním albem je ta nejlepší příležitost mou ostudnou neznalost napravit. Epický jako i surový a další black metal mě druhdy bral natolik, že jsem v průběhu půlročního období tenkrát netlačil do hlavy nic jiného. To se psal rok 1999 a já kroutil základní vojenskou službu, od té doby v závěru minulého století uběhlo mraky času, ale moje slabost pro temné metalové odstíny zůstala na stejné úrovni, ab co víc, slechy se stihly citlivěji nastavit na žánrová specifika a řadu alb, která jsem s posměšným úšklebkem odložil stranou jako absolutní ztrátu času, jsem sebekriticky přijal zpět jako nesporné pecky. Tak uvidíme, co se mnou dokáží spáchat SVARDENVYRD…
O SVARDENVYRD nebylo drahně času ani slechu, až závěrem loňského roku se z temnot vykulilo právě toto album. Možná na tom má zásluhu můj již pokročilejší věk, kdy už tolik nelačním po experimentech a o to více si užívám to, co mi svou energií a atmosférou spolehlivě dobíjí baterky. Nebo z jiné strany - jsem přibývajícími křížky na svém hřbetu o dost více trpěliv a nechávám každému albu více času, aby přiznalo barvu. Jinak by „Scarred Lands“ nedopadlo slavně, zprvu jednotvárné, jako jednolitá a monotónní koule by u mě hledalo porozumění hodně složitě. „Scarred Lands“ na nepřipravené jedince bude zcela určitě působit jako poměrně ne-složitá až primitivní nahrávka. Kdo čeká písničky a písničkovou strukturu, ten bude mít problém, a to jak se stopáží skladeb, tak s jejich výstavbou. Tenhle typ desek prostě vyžaduje patřičné naladění a zkušenost druhé strany. Epický, nebo řekněme atmosférický black metal, jak už název škatulky (jakkoliv je zavádějící a samozřejmě nejde napasovat na výrazový záběr kapel, které jakž takž lze do této pseudokategorie nacpat) napovídá, je především o atmosféře a emotivní rovině alba. Nečekejme vypilovanou techniku, vytříbené riffování a chytlavé melodie už vůbec ne. V těchto temných končinách je bezpodmínečně nutné vnímat skladbu jako jeden celek a pustit ji do světa své fantazie, teprve pak se dobéřeme smysluplného závěru bez ohledu na to, jestli album nakonec jaksi splní či nikoliv.
„Scarred Lands“ je jako temný řeky proud (beze srandy), na začátku uchvátí nikterak razantně, přesto však s drtivou silou a na konci možná pustí, těžko se lze vymanit se síly spodních temných proudů, které se zavrtají hluboko do mozku a už tam zůstanou. Svou chmurnou a beznadějnou atmosférou mi silně připomíná atmosférická alba z půle devadesátek, zvuk řeže jako čerstvě nabroušený vykošťovák, pomalá tempa spolehlivě drží černá mračna pohromadě jako jednolitý příkrov, kterým slunce nepronikne. Kytary čarují mrazivé riffy v nichž je zakleta podmanivá magie, posílená oním ostrým, až démonickým stylovým zvukem. A právě tuto magii, jinými slovy vnitřní kouzlo „Scarred Lands“, vidím jako jednotící princip, spojující šest chmurných zastavení na cestě do beznaděje. Duch dávných dob vyčkával dlouho, ovšem jeho síla je mocná a drtivá!!!
Medyed
Komentáře