Recenze: SURGERY – Living Dead /2023/ Darker Than Darkness Records
Znáte ten pocit, kdy
vás deska nemilosrdně nakopne už během prvních taktů a zbytek stopáže už se jenom snažíte vykrývat rány a kopance, než to všechno po zhruba třiceti minutách skončí. Jediná alternativa, která pak přijde na mysl, je dát si tuhle řezničinu ještě jednou a pak znova a znova. Můj vztah SURGERY nevznikl sám od sebe, předchozí dvě alba jasně předvedla, co v nich tříme za sílu a „Living Dead“ na tom není o nic hůř.
Na starém, práchnivém death metalu jsem vyrostl. Nic na tom nemění další běh událostí v podobě brutálních technických směrů a grindcorové neurvalosti. Přímočaré, smrtí a beznadějí nasáklé řemeslo smrti se mnou dělá stejné psí kusy jako před třemi dekádami plus nějaké ty drobné navíc. Alba tohoto ražení mají unikátní atmosféru, kterou ostatní death metalová alba prostě logicky nemají. Právě tahle naprosto specifická atmosféra děsu, temnoty a fatalismu neodvratného konce doslova kape i z „Living Dead“ – jinými slovy naprostá stylovka, a to včetně pojetí obalu. Tradiční, jako z brutálního komiksu vystřižená malůvka skvěle pasuje s vlastnímu obsahu. Osmička vražedných songů dostala parádní zvukový kabátek. Čistá, zároveň hutná a drtivá produkce úplně vybízí k poslechu pořádně nahlas, až na sobě cítím zvuk fyzickým způsobem. Album se poslouchá nechci říct samo, ale zápal a nahromaděná energie jednoduše nedovolí poslech na několik fází. Death metalový jazyk SURGERY obsahuje kromě morbidní melodiky i nemalou citaci heavy metalových základů, což je k na kost ohlodané sktruktuře skladeb ta nejvhodnější kořenící přísada. Šediny na mé hlavě ustupují a vrásky se vyhlazují, ba co víc, znovu se probouzí i moje někdejší záliba v krvavých hororech, která s věkem prakticky totálně vyšuměla. Jako by mě naložila černá sanitka a tím byl zpečetěn můj osud jako zdroje náhradních dílů pro ujeté pracháče nebo ta horší varianta – jako pokusného objektu pro nemrtvý personál zdevastované nemocnice, považované dávno za opuštěnou a určenou k pozdější demolici. Nikdo nemá ani tušení, že tam během časně ranních hodin panuje čilý ruch. Ti, co o tom něco vědí, dávno nejsou v evidenci obyvatel a ti, po kterých se slehla zem, už stejně nic neřeknou.
Jsou desky, které zafungují na první dobrou a jen tak nevyšumí. „Living Dead“ je přesně ten případ, napoprvé chytí pod krkem a postupně získává na síle. Starý, přímočarý death metal zní na „Living Dead“ neobyčejně čerstvě, album se valí nekompromisně kupředu jako parní válec, aby po půlhodině skončilo. Možná se stopáž může stát příliš krátká, ale je to přesně tolik, aby album bylo maximálně nahuštěné a neředila ho žádná omáčka navíc. Pokud vám přesto bude připadat příliš krátké, snadná pomoc – dejte si ho ještě jednou vcelku a na jeden zátah.
Medyed
Komentáře