Recenze: SUBURBAN TERRORIST – Inhuman Breed /2018/ Immortal Souls Production
Někdy potrvá delší čas, než se ku mně řada excelentních
kousků dostane, popřípadě se dostane včas, jenomže…předlouhý čas trvá, než je medyedí chřtán vstřebá do fáze, kdy o tom bude schopen cosi smysluplného napsat. Právě tímto druhým případem jsou SUBURBAN TERRORIST a jejich prozatím aktuální zářez na pažbě. Jejich prvotřídní extrémní řežba (globálním pohledem měřeno, a to není nijak velkohubé prohlášení) mi dala poměrně zabrat, než jsem pronikl hlouběji pod povrch a začal si tento extrovní kravál jaksepatří užívat.
Teď to vypadá, že „předměstští teroristé“ hrnou cosi extrémně technického, blízkého death metalovému jazzu. Struktura skladeb tak ultrakomplikovaná není, i když té chutné a výživné techniky si zde dosyta užijeme, a ne málo. Studna, kterou kdysi (letí to, letí) vyvrtali SUFFOCATION, má velmi silný pramen, a tento čiperný pramínek technicko-brutální death metalový se rozlil mnoha rameny do široké delty, že by samotný Nil záviděl. Na (pozitivní) vině, kterak mi toto album dalo tolik zabrat, je hustý a drsný zvuk, přesilný proud energie a mimo jiné ta technika a zvraty temp. Jedny chvíli jsem již byl hotov konstatovat, že tohle už je na mně, kojeného klasickým metalem, už hodně a tohle při vším respektu k objektivním epes rádes kvalitám „Inhuman Breed“ prostě nepoberu. Trvalo to, ale nakonec pobral. Stejně tak, jako když jsem jako dítě nesnášel játra, ananas a nudle s mákem. Kopal mi kufr, jen jsem na tyto potraviny pomyslel. A hle, dnes jsou játra s rýží mou oblíbenou krmí a ananas mi začal vonět, jen ty nudle s mákem pořád nějak nemusím.
SUBURBAN TERRORIST se k mé konečné radosti nestali nudlemi s mákem. Pod tím vším frontálním útokem drtivé brutální energie to klokotá jako v odpadní jímce pod oddělením patologie. „A Wave Of Filth And Trash“ odstartuje mega palbu, a tato trvá celou stopáž. Krásně až perverzně krásně brutální kytary, drtící šťavnaté riffy, žene kupředu na milisekundu přesná kanonáda bicích. Kulometná rychlost se poctivě střídá s ničivým valivým tempem, které má možná ještě drtivější potenciál, než ultrarychlé vyhlazovačky. „Yawning Emptiness“ nedává prostoru na nadechnutí – nemilosrdná masáž, až nehty dobrovolně opouštějí svá místa na koncích prstů. „Mindblowing Attack“ je pak už jen totální proplach a odklízení mršin těch, co nepřežili úvodní průzkum bojem. „Reign Of Evil“ je v základě klasická old school sypačka, kterou devastující zvuk kytar zmutoval do smrtelně nebezpečného monstra. Spojení starého dobrého řemesla s krajní brutalitou funguje beze šmouhy na kráse a je to přenáramná paráda, ukrutný kravál, trhající tisícileté sekvoje ze země i s kořeny. „Putridity Of Humanity“ – poskakující rytmus skladbu nakopává k důraznému zátahu, obejde se bez převládajícího vysokorychlostního kulometu a devastující účinek je naprosto srovnatelný, když se nakonec přece jen zrychlí. „Unearth The Human Flesh“ je o ždibík temnější, patologicky zadumanější, aby se opět po chvíli rozjela do totálního výplachu a následně zase spadla do beznaděje a nicoty. „Cloned And Mutilated“ si to zase maže do pekla zkratkou přes minové pole, nějak mi rudne pohled a morče se pro jistotu schovalo v domečku, když uvidělo můj divný výraz. Tahle skladba má nehoráznou sílu, a to má dalších sedm silných konkurentů. Tím je i závěrečná „Inhuman Breed“. Střídání tempa v pravidelných intervalech, kupa chytlavě chorobných riffů, úchvatně nemocný vokál a opět tuny devastující energie – ani tahle skladba Vám nedá ani na chvíli vydechnout. SUBURBAN TERRORIST mně, jako málokdo za dlouhou dobu zpátky, omlátili o stěny mého skromného příbytku, že málem nevím, jak se jmenuju. „Inhuman Breed“ je dílko prvotřídní kvality, brutální death metalový mistrovský kus. Pokud jste již slyšeli o ABORTED nebo CATTLE DECAPITATION (jistě ano), pak SUBURBAN TERRORIST jim důrazně šlapou na paty a tyhle skvělé party by si měli hlídat zadní branku.
Medyed
Komentáře