Recenze: STRIGOI - Viscera /2022/ Season Of Mist

Že to nebude zrovna sranda proniknout téhle desce pod drsnou slupku, to jsem věděl jaksi dopředu. Bylo tomu tak i v případě debutu a „Viscera“ mi dává zabrat snad ještě víc. Masivní, valivý a rzí pokrytý doom / death ale nese magickou autorskou pečeť Grega MacIntoshe a už jen kvůli tomu a třeba nebýt už nic dalšího, nějakou tu námahu navíc podstoupím. Nevědět dopředu, že ve STRIGOI má prsty právě Greg, žádná spojitost s PARADISE LOST by mě vůbec nenapadla. STRIGOI je naprosto svébytná a děsivá entita, čpící zatuchlinou opuštěného sklepení pod zříceninou uprostřed hlubokých hvozdů, kde číhá smrtelné nebezpečí od bytostí z dávných časů, které ač téměř zapomenuty, neztratily nic ze své smrtonosnosti.

Recept na fatální účinnost „Viscera“ je v zásadě jednoduchý - syrové zpracování a na kost ohlodaná výstavba skladeb, to vše zabalmež do mohutného a hlasitého zvuku a máme to. Jasně, když se to umí, je to brnkačka a vypadá to náramně jednoduše. O dost méně jednoduché je takto pojatou desku poslouchat a naladit se na její spodní proudy, tedy pro mě zcela jednoznačně. V okamžiku, kdy přeskočí jiskra, jsem pohlcen vnitřním světem alba. Není to buhvíjak veselý pohled (jaký jiný by měl asi tak být), ale mistrnost dotažení odstínů černé, síla a tíživost smutku a deprese, všepřítomná beznaděj a zmar jsou vyjádřeny tak přesvědčivě a s takovou intenzitou, že bych tuhle desku nedoporučoval labilním jedincům počas sychravých listopadových dnů, ledaže by došlo k preventivnímu uzamčení kůlny, kdež jsou uskladněny pila, provaz a další potenciálně nebezpečná nářadí a klíč zahodit. Dalším vhodným opatřením budiž přerušit dodávku plynu a v TV naladit nějaký pitomě veselý program.

„Viscera“ se neposlouchá lehce, ale zážitek to je nevšední. Nakonec se proposlouchávám i k charakteristickému Gregovu rukopisu, který u STRIGOI dostal podstatně hůře uchopitelnou formu. Splynutí doom a death metalu nezůstalo osamoceno, dochází i k výletům do sludge a crustových vod, čímž se dostávám k závěru, jak je „Viscera“ v konečném součtu velmi zajímavé a nebojím se říci i magické album. Nepobere ho sice úplně každý, ale to asi ani nebyl záměr tvůrců. Zprvu hustá a obtížně prostupná temná masa postupně získává jasnější kontury a záchytné body, nic pro slečinky, kontrast plouživých a občasně zrychlujících skladeb je pouze jedním z excelentních momentů, na které lze na „Viscera“ narazit. Pozorný poslech pak odhalí celou řadu výživných skladatelských a instrumentálních jednohubek, spolehlivě ukrytých v každé skladbě. Stále je co poslouchat a pokud už máte pocit, že „Viscera“ vydala všechna tajemství tak vězte, že jste tak v půli cesty.

Tohle není povyražení stylem odpoledního výletu za humna, aby slehlo po obědě. „Viscera“ vydá na náročnou expedici do temných zákoutí naší vlastní mysli, o kterých děláme, že nemáme tušení a raději je pro klid všedního bytí je raději ignorujeme. Není na škodu se tu a tam slézt z iluzorního obláčku a podívat se zpříma sám sobě do očí. To nejsou oči démona, to je temno vašeho nitra…

Medyed

strigoi.co.uk/

facebook.com/strigoibandofficial/

instagram.com/strigoi_official/