Recenze: STRATOVARIUS - Survive /2022/ earMUSIC
Od odchodu Tima
Tolkkiho jsem postupně přestal STAROVARIUS sledovat. Nebylo to naschvál, pouze to tak nějak samovolně vyšumělo a já se spokojil se stávajícími majstrštyky, “Episode“ počínaje a „Elementy“ konče. Nehodlám ze sesílat plameny pekelné na novodobou éru kapely, pouze se stalo to, že se mnou neprováděla takové psí kusy jako ta výše zmíněná. Upřímně - takový nijaký dojem jsem čekal i v případě „Survive“, jako že nehrozí totální blbost ale tři metry do vzduchu z ní skákat taky nebudu…tedy neskákal jsem. Že se to jednou natvrdo změní, s tím jsem věru nepočítal.
Počkat, něco je jinak…mám onen známý pocit, že tady je dobře všechno, co vůbec dobře být mohlo. Je mi dopředu jasné, že řadu skalních nechá „Survive“ opět chladnými, ovšem v takovéto formě STRATOVARIUS verze 2.1 prozatím nebyli. Abych se pouze nenechal unést emocemi, prohnal jsem si ušima starší alba, abych měl souběžné srovnání. Najednou to dává jasný smysl, „Survive“ se nevylouplo na svět jen tak náhodou a z ničeho. Ignorovaná alba po „odležení“ a letech ignorace z mé strany zabrala naplno a mě nezbývá než totálně přehodnotit svůj pohled. Znatelně progresivnější podoba STRATOVARIUS počínaje albem „Polaris“ mi tenkrát příliš nešmakovala. Personální chemie a výrazný autorský rukopis doznaly navzdory zachování originální tváře kapely takovou změnu, že jsem se s tím prostě tenkrát nepotkal.
„Survive“ mi přijde celkově velmi vzdušné a zpěvné, činí progresivní chutě kapely výrazně přístupnější a srdečnější. Kromě progresivních prvků se STRATOVARIUS ani modernějšímu zvuku a současně pojatým riffům - vyrukují s nimi hned v úvodní „Survive“ a nezůstane jen u ní. Jako by se minulost a současnost kapely ve vzájemně ideálním poměru potkaly právě na aktuální desce. Jediné, co téměř naprosto chybí, jsou rychlé úprky, typické právě pro klasickou éru. Na ty si prostě musíme nechat zajít chuť, je to ale vyváženo špičkovou kvalitou především první půle alba, (čestnou výjimkou budiž chytlavá „Glory Days“ a část „Before The Fall“). Druhá polovina „Survive“, přesněji po odeznění hymny „Frozen In Time“, nijak výrazně nezaostává. Jasně, je to můj osobní dojem po dvou týdnech, s odstupem času to možná bude vypadat malinko jinak. To ale nemění nic na tom, že „Survive“ je velmi silným a povedeným albem kapely, která má zásadní zásluhu na tom, jak vypadá současný melodický metal a která se ctí drží krok s o generaci mladšími kapelami. Už jsem četl názor, že „Survive“ je nejlepší album STRATOVARIUS za poslední roky. Něco na tom bude, to bezpochyby.
Zde se cítím vpravdě ve skvělé společnosti, kde nehrozí, že se kolem půlnoci hosté servou a budou je muset rozhánět pořádkové složky. Tohle je noblesa sama, tudíž můžeme na pohodu hýřit do kuropění s vědomím, že po tomhle matroši nás hlava bolet nebude a o nějakém oknu nemůže být vůbec řeč. I když, jak praví klasik, co si nepamatuješ, to se nestalo.
Medyed
Komentáře