Recenze: STORMWITCH - Tales Of Terror /1985/ Scratch Records

STORMWITCH jsou bez jakýchkoliv pochybností jedním ze základních kamenů německého metalu, i když jedním dechem musím připomenout jednu letitou pravdu – tahle kapela lehce zapadla prachem, i když krom osmileté pauzy funguje již od roku 1979 a alba vydává poměrně pravidelně do dnešních dnů v nadprůměrné kvalitě. Věhlas STORMWITCH nebyl nikdy takový, jako jejich souputníků ACCEPT a GRAVE DIGGER, o HELLOWEEN nemluvě. Přesto se jedná o originál každým coulem, který si absolutně nelze splést a rukopis kapely s postupem času dostával jasnou tvář, na rozdíl od jmenovaných výrazněji romantičtější a vzdušnější.

Píše se rok 1985 a STORMWITCH nedlouho po své prvotině „Walpurgis Night“ vydávají druhé album, nazvané „Tales Of Terror“. K vyleštěnosti „The Beauty And The Beast“ zbývá ještě pár let, „Tales Of Terror“ si v syrovosti nezadá s předchůdcem, zde je však výraz kapely více jistý a zvukově se album citelněji pochlapilo. Zvuk je decentně čistější, zřetelně zmohutněl, a dodal skladbám na důrazu. Dnes nepochybně kultovní prda „Priest Of Evil“ z prvního alba nezůstala osamoceným výkřikem do metalové historie. Originální rukopis kapely právě zde dostává jasné obrysy, z počátečního období přetrvává syrovost, tentokrát již vyzdobená propracovanější melodikou, která se již brzy stane jedním z patentů STORMWITCH.

Působivé intro uvozující „Point Of No Return“ (stále mi připomíná začátek Ringovy „Dívčí Války“, nehledě na to, že toto intro má na svědomí mistr Ozzy), klasický metalový majstrštyk obsahující vše, pro co já ty metalové osmdesátky vzývám jak pohan modlu. Typický hlas Andiho Mücka nenechá nikoho tápat nad tím, koho že to vlastně poslouchá. je to přes třicet let jasné poznávací znamení STORMWITCH. „Hell´s Still Alive“, dynamická valivá pecka s výraznou basou, vytaženou do popředí, kroužící okolo ústředního riffu, hitovka v nejlepčím slova smyslu, se silným nápadem a skvělou gradací. To nejlepší má teprve přijít – „Masque Of The Red Death“ roztahuje křídla a rázem je z toho zážitek plný emocí a dramatu, od baladických po silově metalové nálady, s citem pro silnou melodii a skladbu samotnou. „Arabian Nights“ je postavena na téměř až hard rockovém motivu, který postupně získává na metalové sveřeposti, elegantně držené na uzdě refrénem a sametovým vokálem, takže výsledek nemá nárok působit jakkoliv předrážděně a zachovává si příjemnou lehkost a nenucenost, což korunuje pompézní závěr. „Sword Of Sagon“, toť dílek ze skládanky vypravěčského metalového soudku a spolu s následující kusem nejmelodičtější kousek na albu. STORMWITCH lehce, pomalu a jistě směřují ke svému finálnímu rukopisu, byť na tomto albu jsou ještě pevně „ kůži a oceli“.„Trust In The Fire“ již reprezentuje STORMWITCH v další etapě vývoje a klidně by se mohla vyjímat na následujícím opusu „Stronger Than Heaven“. Zde, ač má lehčí výstavbu i atmosféru, nikterak netrčí a netříští kompaktnost alba, zapadá do funkčního celku jako dobře namazané kolečko. „Night Stalker“ – kvůli této pecce mám tohle album ještě radši, od začátku do konce parádní jízda. Důraz a melodie v ideálním poměru, všechna otřepaná klišé na jednom místě pohromadě v luxusní kvalitě !!! „Lost Legion“ s klidem sbírá hozenou rukavici ze země, tyhle pomalejší houpavé kousky STORMWITCH ovládají mistrně a toto je repre vzorek. Výrazná melodická linka, silný refrén a vypjaté sólo – zdá se jako recept náramně jednoduchá záležitost – ale pokud to umíte, zní to jako zívačka a tak nějak samozřejmě a automaticky, ale je to naprosto obráceně. „When The Bat Bites“ je taková klasická sypačka ve středním tempu na samotný závěr, který je v případě „Tales Of Terror“ opravdu výživově hodnotný, jakoby STORMWITCH nabírali s postupem stopáže dech a tu pravou sílu dostávali až od půle alba směrem k závěru.

Druhá placička STORMWITCH sice není pravidelně citována jako rodinné stříbro klasického metalu, ale do mé soukromé metalové síně slávy patří bezesporu.

Medyed