Recenze: STERCORE - Death Head /2022/ Gothoom Productions

STERCORE dle slov vydávajícího labelu patří k tomu nejlepšímu, co vydávají. Gothoom rozhodně neplácají do větru, aktuální album této slovenské těžkotonážní mašiny nejenže potvrzuje vše, co se nachází na předchozích albech, ale kapelu výrazně posouvá kupředu. Mé obavy, že pomalu a plíživě se do hudby STERCORE vkrádají stravitelnější a komerčně stravitelnější prvky, se k mé radosti ukázaly jako naprosto liché. Výrazově se „Death Head“ ani omylem nestrhává s proudem masové spotřeby a předkládá velmi vyzrálý a propracovaný materiál, který mě, ač ke metalcoru případně deathcoru značně rezervované osobě, pořádně nafackoval (podotýkám, že na každý pád tím nejlepším možným způsobem). Tam, kde skončily poslední tóny „Indifference“, tam začíná „Death Head“, s odhodláním a zápalem…

Nejsem překvapen z formy, metalová (corová nebo ať už tomu budu říkat jakkoliv) moderna na mě vyčuhuje zpoza každého rohu, o tom je asi zbytečné ztrácet slova, síla „Death Head“ tkví v obsahu a způsobu uchopení dnes již značně provařených postupů, kterých se chápe každý druhý a ne vždy to dopadne, jak by bylo bývalo zamýšleno. STERCORE jaksi netrpí tou hlavní bolestí bezpočtu současných kapel - vzduchoprázdnem za instrumentální vypilovaností a brilantní technikou, jinými slovy bezútěšným stavem věcí, kdy forma zabila obsah. Vynášel jsem za to STERCORE do nadpozemských výšin již s „Eternal Sunlight“ pět let zpátky. To, že jsem se nesekl, není zásluhou mého vizionářství (to už jsem lepší komorní houslista než nějaká Libuše s pindíkem), ale především kapely samotné. Mezi sekanými riffy, brutálním zvukem a vší tou technikou se povětšinou zvládnu po chvíli ztratit, abych se poté motal v kruhu v často marné snaze se zorientovat a najít jasný směr a možná i nějakou tu myšlenku. Ne vždy se mi to daří, proto když absolvuji srážku s albem tohoto typu, které mě dokáže nejenže zaujmout, ale i udržet mě v napětí, jedná se minimálně o událost měsíce a důvod k malé oslavě.

„Death Head“ neobsahuje, ač je to jalová a do mrtě otřepaná fráze, slabých míst a pokud ano, jejich přítomnost hraje naprosto podružnou roli, nemající žádného vlivu na můj dojem z alba jako celku. Sevřenost materiálu je pouze zdánlivá při počátečním seznamování, další roviny na sebe nechají dlouho čekat, ať už to jsou povedené melodické linky, ty sice pranic nevybočují ze stylových mantinelů, ovšem zcela nevykazují známky několikanásobného přeprání v technickém benzínu a opětovného použití. V kombinaci s nátlakovou složkou jde o nakažlivou a posléze značně návykovou kombinaci, byť se to celé tváří jako jedno album z mnoha (což jsem tvrdil i minule, akorát jinými slovy). „Death Head“ se spontánně přelévá od výraznější melodiky (tu a tam dojde i na čistý vokál, nicméně kapela na něm ujíždí jen občas) do zběsilého nářezu citlivým a promyšleným způsobem. „Death Head“ je i celkem pestré album, při letmém seznámení to není zas tolik patrné, ale STERCORE si dosti vyhráli se strukturou a náladou skladeb a na výsledku je to jaksepatří slyšet. Nechci předbíhat, „Death Head“ je pořád dost čerstvé na činění nějakých závěrů, přece si jeden závěr drze na závěr dovolím - říká se, že třetí, případně čtvrté album ukáže v plné nahotě, jak si ta která kapela stojí (pokud se tedy mezitím nerozpadne). Tady si myslím není o čem vést sáhodlouhé diskuze…tohle je album kapely světového formátu!!!

Medyed

facebook.com/stercore.slovakia/

instagram.com/stercore.official/