Recenze: STEELWITCH - The Witch Is Back /2022/ Sonic Age Records
STEELWITCH plavou proti proudu
a činí tak evidentně s naprostou rozkoší a zcela záměrně. Ortodoxní heavy metal, prosycený výraznou melodikou ranného speed metalu již není dávno pradávno na pořadu dne jako bomba sezóny. Když k tomu připočteme silně dobový zvuk, není zas tak složité si dát dohromady, pro jaký okruh posluchačů bude tahle deska rajskou hudbou. Metalová tradice jako nepřekročitelný zákon, vše co bylo tisíckrát slyšeno před více jak třiceti lety a tisíckrát zrecyklováno v letech následujících, obsahuje „The Witch Is Back“ vrchovatě. Překvapení se v žádném případě nekoná a tak si je třeba položit základní otázku - z jakého důvodu se tímto albem vůbec zabývám, když zde máme spoustu dobových nahrávek, které mají tu výhodu, že byly „u toho“ a v kontextu doby vydání měly nesporný stylotvorný potenciál a smysl. Důvod je primitivně jednoduchý - atmosféra a řemeslo. STEELWITCH to prostě, nehledě na nesporný archaismus, zvládají s nadhledem.
Cesta proti proudu času v podání STEELWITCH nevyžaduje mocný nádech, abych sfoukl nánosy prachu ze svazků v dáno opuštěné knihovně. Je zde překvapivě živo, a nejde ani tak o hemžení čtenářů, jako spíše o samotné autory. STEELWITCH nejsou zdaleka jediní, kteří se vyflákli na objevování nových obzorů a raději své snažení nasměrovali do končin, kde se cítí doma, nehledě na stáří prostředí a použitých surovin. Album sice vyšlo letos na jaře, ale…zvukově hluboce vězí v půli osmdesátek, a nejen zvukově - sktruktura skladeb, styl vokálu, výstavba riffů včetně stylu bicích, všechno reprezentuje osmdesátky maximálně do jejich konce. Další vývoj metalu a především jeho power mutace zůstávají nedotčeny. Zprvu mi album připadalo silně na jedno brdo a jako takové, byť solidní „béčko“ klasicky metalové extratřídy. Stačí si ale trochu zvyknout a pocit jedné dlouhé skladby, nasekané na osm zastávek poměrně rychle mizí. Deska svižně odsýpá, příjemně se poslouchá a v kombinaci s atmosférou zlatých metalových časů se jedná o velice sympatický počin. Výrazná melodika, tak trochu šilhající po starých HELLOWEEN nebo také po nezaslouženě pozapomenutých SCANNER, skvěle funguje jako pikantní koření. Co mě však zarazilo a neřku-li překvapilo, je zpěv - Giorgios zní jako blízký příbuzný a dost možná i klon Bruce Dickinsona. Vzhledem k tomu, že tohle se prostě naučit dost dobře nejde, musím konstatovat, že asi náhoda. Každopádně se zkuste zaposlouchat, ta podoba je až zarážející, až by si jeden myslel, že má Bruce se STELLWITCH co dočinění, akorát chce zůstat v pozadí a nejmenován. Jenže prd, to není Bruce, ale Giorgios in persona, takže tímto své spekulace ukončuji.
„The Witch Is Back“, pohledem v intencích klasického heavy metalu, určitě není parodickým patvarem v „true“ metalovém outfitu. Album je solidně řemeslně ošetřené, obyčejně přívětivé, bez megalomanských póz. To pak i tak i to nejošoupanější klišé zní dost svěže na to, abych se nerozpakoval vám tohle desku naservíroval s klidným svědomím jako naprosto zaujatý a neobjektivní skalní fanoušek starých pořádků. STEELWITCH jsou starosvětští až to dveřmi tříská, to však neznamená, že s nimi není zábava. Té si užijete dost možná více než s mnohými modernisty s výraznější uměleckou ambicí.
Medyed
Komentáře