Recenze: STAREJ HROCH (PARDON, MLADEJ KMET) & JEHO POHÁDKOVÁ HRACÍ SKŘÍŇKA
Recenze / CD Petr Janda: Asi se mi nebude chtít / Skladby: 12 + 2 bonusy / Stopáž: cca 50 minut / Digipack, 16-stránkový booklet / Supraphon 2022
Na úvod přiznávám, že rozhodně nejsem
ortodoxní fanda Petra Jandy ani skupiny Olympic, nicméně jej racionálně opravdu uznávám a přinejmenším některé jeho autorské skladby miluju. Třeba Slzy tvý mámy šedivý, kterou jsem kdysi v druhý půlce 80. let na horách v Harrachově, když mi bylo cca deset let, přehrál na singlovým jukeboxu snad desetkrát, až se v očích přítomných zamilovaných párů začal zobrazovat pomyslný nůž…
Petr Janda toho za 80 let stihl dost. A co za těch 80 let nestihl, to teďka stihl za jedinou desku. Že chytá už svou kolikátou, přesněji řečeno 80. mízu, naznačil již zdařilým olympikovským albem Kaťata, ovšem teď si sundal svoje kaťata, a kterak příznačně prohlásil ve čtvrtečním rozhovoru pro Deník Rovnost, je to crossover – průlet různými žánry. Tak leťme, poleťme, proleťme.
Je tady bigbít (Asi se mi nebude chtít – pokračování Otázek?), je tady hard rock (J.S. Bach), je tady jazz (Střepy a famózní intermezzo), je tady rytmus blues (U Starýho hrocha), je tady vážná hudba (předehra a dohra J.S.Bach), je tady hymnický stadiónový refrén (Zvláštní film), je tady všechno. O co přímočařejší a silnější jsou stěžejní melodické linky („Náš vlastní stín / ví dávno svý“), o to barevnější a křehčí jsou důmyslná aranžmá, jimiž jsou ony linky opatřeny. Janda je zkušenej borec, a proto moc dobře ví, že jestli má udělat fakt dobrou sólovou (rozuměno odlišnou) desku, musí se „vykašlat“ na svůj srdeční Olympic (viz ohromné i ohromující množství (ne)tradičních hostů).
Vykašlal se a zrodil se artefakt (nikoli parte, fakt), jímž Petr promluvil a prozpíval do děje dějin. Tahle deska by se klidně mohla jmenovat ČAS (Čestný A Skromný). Pakliže jsem počítal správně, hnedle v 5 skladeb ze 14 se toto slovo vyskytuje přímo doslova (napříč různými textaři, včetně samotného Jandy), a v úplně všech je téma času přítomno v jiném jazykovém výrazivu.
A i přesto nepůsobí deska beznadějně a smutně, jak by se na první pohled, poslech, pohmat, počich mohlo zdát. Naopak. Nahrávka chutná fantasticky nadějně, ba dokonce se mnohokrát vyloženě pobavíte (např. text duetu s dcerkou Martou Jandovou Tomu dala – zpívá křehce jako kdyby byla ještě pod zákonem, či pointa U Starýho Hrocha).
Mimochodem, velikou ediční (i editační) perlou je rozdílnost zpívaného, a v bookletu psaného textu k songu Já to takhle mám rád, neb v závěru čtete jiná slova, než která se pějí.
Žiju už skoro padesát let, ale upřímně se nad touhle upřímnou deskou přiznávám, že je jedna z nejsilnějších, jakou jsem kdy za toho skoro půl století slyšel. Znáte ten pocit, když jste celej den v práci a strašně se na něco těšíte domů? Jasně, hodně lidí na partnera, na děti a tak (třeba Janda :-) – já se těším na Jandu. Protože tahle deska není za 80, ta je za 100 bodů.
Hmm, asi se mi bude chtít … poslouchat ji zas a zas. „Než - mě - vezme - ďas.“
P.S.: Tož znova stiskni „play“!
Tady Dědek.
Komentáře