Recenze: SPIDER GOD - Fly In The Trap /2022/ Repose Records
Přiznám se, že 
skončilo období, kdy jsem se zběsile hrnul vstříc inovacím a progresivitě. Nelze říci, že mi pokrok, hledání nových východisek a instrumentální gymnastika začaly smrdět, ale tak nějak si všechny mé hudební chutě přirozeně sedly a získávají dominantní postavení podle mého konkrétního rozpoložení. Britové SPIDER GOD jsou odrazem jedné z těchto náladové roviny, přesněji stopou po té nehorázné ráně, kterou mi uštědřil black metal devadesátých let. Tento výrazový vzorec mám natolik hluboko vypálený do kůže, že na mě dodnes působí jako očistná lázeň od toxických vlivů okolního prostředí (mimochodem stejně magický účinek na mě mimo jiné mají klasický heavy metal a old school death metal).
SPIDER GOD disponují solidní autentickou atmosférou oněch časů, byť je v jejich muzice slyšet povícero vlivů, které ani nemají s pravověrným black metalem příliš společného. SPIDER GOD jsou svébytnými melodiky, v jejich stylu se v hojné míře vyskytují chytlavé melodické prvky a zároveň je to nezatahuje do řekněme „Disney“ okultna a spotřebního diskontu. Nic bombasticky naleštěného a podbízivého předem vybrané cílové skupině na „Fly In The Trap“ nenajdete. SPIDER GOD jsou v podstatě obyčejná kapela, která z obyčejnosti dokázala vytvořit maximální přednost. Výrazná stopa heavy metalové výstavby skladeb na mě vystrkuje růžky každou chvíli a album velmi výrazně dochucuje. Díky nepodbízivé melodice zní „Fly In The Trap“ velmi svěže a stále si udržuje potřebnou kousavou atmosféru, i když je jasné, že tohle není úplně typické black metalové album. Nálady se ubírají poněkud jinam do jasnějších a lehčích poloh. To však neznamená, že když mě oči neštípou od sirných výparů, tak „Fly In The Trap“ je nějaký podruhé zalitý pytlík čajíčku. Obal sice také není zrovna stylový, jeho význam mi dochází až po přečtení promo materiálu - hotelová chodba a otevřené veře výtahu odkazují na nevyjasněný kriminální případ z roku 2013, který je základním koncepčním rámcem celého alba. Tehdy byla v nádrži na vodu na střeše hotelu v L.A. nalezena mrtvá Elisa Lam, přičemž je dodnes záhadou, jak se do nádrže vůbec dostala - dveře a schodiště na střechu byly zamčeny a zajištěny kódem. Kolem případu je stále spousta nejasností a jak to u těchto událostí bývá, i řada konspiračních teorií.
Ale zpět k „Fly In The Trap“, v porovnání s prvotním dojmem se z alba vyklubal řádný horor. Po obeznámení se z tématem příběhu album působí zcela odlišně, fantazie se rozjela na plné obrátky a vytvořila vlastní vizuální zpracování. „Fly In The Trap“ rozhodně nepůsobí dojmem autorského debutu, ale dojmem alba zkušené kapely, která toho má odkrouceno podstatně více. Síla a kompaktnost „Fly In The Trap“ se po poměrně krátkém čase rozjíždí naplno a zvládá mě solidně pohltit. Je to způsobeno svébytností stylu SPIDER GOD na straně jedné a na straně druhé velmi osobitou atmosférou alba. Že se jedná o zpracování děsivé události z doby ne zas tak dávné, jsem zjistil až následně. Nejsem poctivým čtenářem promo materiálů, nicméně ona nezvyklá nálada skladeb mě k tomu přiměla, jako bych tušil, že tam bude něco navíc. A bylo…
Medyed
instagram.com/s.p.i.d.e.r.g.o.d/
Komentáře