Recenze: SOULWOUND – The Suffering /2020/ Inverse Records

Ukolébán klamným pocitem, že jsem slyšel téměř vše a máloco mě může nachytat na švestkách, počal jsem se zabývat finskou skvadrou SOULWOUND. SOULWOUND sice nejsou žádní průkopníci, v oku žár a zpátky ni krok, tohle s klidem nechávají ostatním. Tahle parta si postavila svoje vlastní jatka a maso si taky bourá sama, za použití tradičních metod. „Slayerovský“ thrash metal dostal pořádnou energetickou a brutální injekci, SOULWOUND mu pořádně přibrousili ostří a přidalo o generaci modernější plechařinu z luxusního pohřebáku. My pamětníci, kteří jsme dostávali extatické záchvaty nejen u alb SLAYER, ale poskakovali radostí u „Beneath The Remains“ a „Arise“, slupneme „The Suffering“ bez omastku, přílohy a dessertu, to si buďme jisti!!!

První takty úvodní šlehy jsou jako údery palicí, a to se ještě peklo nerozpoutalo, stane se tak zanedlouho, ta síla je hodná respektu, „Waste Of Life“ při vším tím nátlaku zvládá absorbovat melodické prvky, aniž by ztratila chlup z přímočaré agrese. Přímočarost…přitom není úplně stoprocentní, SOULWOUND nejsou zase tolik „hovězí“ kapela, jejich projev obsahuje obě stránky jedné metalové mince, do poměrně přehledné struktury je včleněno značné množství technických prvků, kluci hrát umí, o tom žádný spor, sympatické budiž, že nepotřebují exhibovat a hru podřizují celku a jeho síle. Pokud jsem v úvodu zmínil SLAYER, nebylo to náhodou, start je sice připomíná zatěžkaným riffem a drtící rytmikou, SOULWOUND však inspiraci nelze mít za zlé, nejsou první ani poslední, komu tato nesporná legenda učarovala, tím spíš, že se posléze z výchozího bodu vydávají vlastní cestou. Start je silový a nekompromisní, až se kouří z gum, jen se nabízí otázka, kam to bude pokračovat a zdali v půli trati nedojde šťáva. Vytrvat v takovémto tempu není prča, nicméně to vypadá, že „The Suffering“ funguje jako bojový amfetamin. „Ritual Cleansing“ už takovým tempem dopředu nežene, ale na ploužák zapomeňte. Stále se jedná o vysokotlaký výplach na klasických thrashových základech, řádně zbrutalizovaný a vyšperkovaný techničtějšími momenty. „Pleasures“ vytahuje pestřejší prvky včetně groove metalového koření, vhodně propojeného se sekaným olovem šťavnatých riffů. Jakmile ubyde drtivé agrese, SOULWOUND se ve větší míře ukazují jako kompozičně velmi šikovná kapela vedle energie a precizní techniky schopná do skladeb nacpat velmi silnou atmosféru a vdechnout jim silnou metalovou duši.

Čím déle tohle album poslouchám, tím více objevuji další drobné zajímavosti, které z „The Suffering“ dělají mnohem zajímavější album, než se mi zdálo ze začátku – to byl nepochybný nadprůměr, ovšem ten čas se rozhodně vyplatí, jako tomu bylo v mnoha případech předtím. SOULWOUND jsou ve své obyčejnosti (přec jen staví na všeobecně známých základech) jsou neobyčejní. Stará dobrá metalová agresivita v jejich podání dostala velmi nakažlivou a podmanivou podobu. „The Suffering“ nepřipomíná žádný zaprášený exponát jako připomínku konce osmé dekády, ale nebezpečnou zbraň vyžadující zvláštní přístup, jinak Vám v lepším případě vytluče zuby a utrhá prsty. V tom horším Vás záchranné složky posbírají do pytle, pokud tedy nejste Terminátor T-100 a neslijete se zpátky dohromady...

Medyed

facebook.com/soulwoundband

soulwound.net/