Recenze: SOULFLY - Totem /2022/ Nuclear Blast

Počínaje „Dark Ages“, nejpozději po „Omen“ (ať nejsem ras) mě SOULFLY nějak nešmakují. Jako by docházely silné nápady, které si mě omotají kolem prstu. Pořád se mi ale tak nějak chce trpělivě čekat, až od Maxe a spol. zase dostanu pořádně do čumáku místo neškodného šimrání. A buďte na mě třeba nakrklí, třeba jen několika posledním albům SOULFLY prostě nerozumím, ale prostě jen tak probublala kolem mě a výraznější stopu nezanechala a s tím ani pořádný důvod se k nim vracet. Další pokus nese jméno „Totem“ a světe div se, tohle je přece jen něco jiného.

Částečný ústup od kmenových rytmů ve prospěch syrového HC / thrash metalu (nikdy nevymizely úplně) mi chutnal nemálo, desky dostaly větší švih a zabránily jisté stagnaci a stereotypu, které od alba „Prophecy“ začaly  polehoučku vystrkovat růžky. „Dark Ages“ pak zachycuje SOULFLY v snad nejsilnější formě, jakou kdy měli. Mám SOULFLY rád, stejně jako plně respektuji Maxův otevřený přístup k muzice a oproštění se od těsných žánrových omezení. O to tíž pak nesu fakt, že mě poslední desky už tolik nebaví a že jsem jim nepovolil. Nechávají mě chladným více, než by bylo záhodno, rozdíl ve spontánní energii eponymního debutu a divokého „Dark Ages“ v porovnání se současnými SOULFLY je dosti markantní. Jistě, každá kapela se nějakým způsobem vyvíjí a ne všemu musím rozumět. Ovšem „Totem“ to moje hluché období konečně přeťal, už to pouze nešimrá, ale pořádně kope. Rozjezd je vyloženě parádní, „Supersition“ se mě chytá na první pokus jako vyhládlé klíště a nechce se pustit. Chytlavě spojené obě tváře SOULFLY do energeticky bohatého celku opět fungují více, než obstojně. Že se nebude jednat o jednorázový výkřik, jasně signalizuje následující „Scouring The Vile“. Groove se přelévá do syrové řežby a vybuchuje v drtivém závěru (a je tam, myslel jsem, že se mi to zdá. Ale nezdá, Maxovi zdatně sekunduje John Tardy). Co mě od samého začátku praštilo do uší jsou sóla - na albu jich je lidově řečeno hafo a mají ten starý dobrý kvílivý charakter, jako v dobách thrash metalu zaslíbených. Směr vývoje SOULFLY mi navíc souzní s bratrským projektem CAVALERA CONSPIRACY, přesněji řečeno s prvními dvěma alby. Tohle období proto považuji za zásadní pro SOULFLY, páč nastínilo směr, který je z „Totem“ jasně slyšitelný (tedy podle mého nedokonalého úsudku a rozhledu taktéž). Groove a surový nářez krásně spolupracují v „Rot In Pain“, tohle je jeden z momentů, kdy se SOULFLY přibližují tomu nejlepšímu, co od nich kdy vyšlo. „Damage Done“, zprvu poněkud monotónní, avšak zašněrovaná do povedeného sekaného riffu, posléze roztáhne křídla do ostré rubanice - tak tohle si dám líbit, dostavuje se i dovádění zimnice po páteři, jako dlouho ne. Strhující valivá „Totem“ by si vystačila s konstantním hypnotickým rytmem a neřekl bych ani popel. Ve střední fázi se ale rozpoutá parádní peklo a skladba maximálně naroste. Ve druhé půli jakoby album trochu ztrácelo tlak, příval energie už není tak intenzivní, ale jedna šleha se ještě přece jen najde - „Ecstasy Of Gold“. Intenzivní riff v groove rytmu předznamenává drtivou rychlou pasáž a následné melodické kouzlení během sóla a finále skladby.

Jak jsem měl během posledních několika let z alb SOULFLY smíšené pocity a pořádně nevěděl, co si myslet, tak „Totem“ mé obavy zvládl rozptýlit. SOULFLY natočili své bezesporu nejlepší album za posledních deset let. Dlouho jsem si SOULFLY neužil s takovou chutí jak právě teď a chtěl bych doufat, že s tímhle albem kapela chytla znovu tu správnou slinu.

Medyed

soulfly.com/

facebook.com/SoulflyOfficial

Spotify - Soulfly