Recenze: SOUL MASSACRE – Despair Of The Human Being /2021/ Pařát Magazine & Productions
SOUL MASSACRE jsem 
objevil souběžně s DEAD CARNAGE zásluhou jejich „Pařátí“ prvotiny – společným splitkem „The Only Thing I Ever Wanted Was to Kill the God / 1000 Ways To Die“. Obě kapely se vytáhly svým osobitým pohledem na death metal staré školy, který v plné šíři rozkvetl na debutovém albu „Purgatory System“ před čtyřmi lety. Mít dívčinu za mikrofonem je v současnosti daleko častějším jevem, než tomu bylo v časech HOLY MOSES a Sabiny Classen, stále si však drží punc jisté výjimečnosti. To již ale není pravda a s tímto albem jsou SOUL MASSACRE plně maskulinní kapelou. Při vším respektu k debutu a jeho kvalitám, „Despair Of The Human Being“ dotahuje směřování kapely do surovější a účinnější formy, SOUL MASSACRE poněkud zhrubli a deska je přece jen větší maso, než se povedlo „Purgatory System“.
Old school death metal získává v SOUL MASSACRE zdatné interprety, kteří dobře vědí, co tenhle styl obnáší a potřebuje. Zažil jsem to už u debutu a „Despair Of The Human Being“ mi moje pocity jen zesílilo – jedno slovo, jeden název – GOREFEST! Nechci tím teď SOUL MASSACRE shazovat do pozice prachsprostých obšlehávačů osvědčených vzorců, jen a pouze mi dali záminku znovu si vzpomenout na „Mindloss“ a „Erase“ díky lehkosti a přesvědčivosti, s jakou ze sebe sypou šťavnatý death metal, aniž by mi začaly v hlavě rejdit kacířské myšlenky o psovi honícím se za vlastním ohonem. „Despair Of The Human Being“ mi připomíná takového toho houbaře vyvrhela, který nosí z lesa plné košíky hříbků a křemenáčů, kdy ostatní sběrači nachází jen pár červivých prašivek. Za třicet let a pár drobných k tomu je na old school pasece logicky vysbíráno, což ovšem neznamená, že všude vůkol mrtvo jest (což by vzhledem k žánru rovněž nevadilo, ale rozhodně není vybydleno). SOUL MASSACRE se starého dobrého smrtelného řemesla chopili s pochvaly hodnou kreativitou, v jedenácti skladbách je dosti složité najít nějaké ty blechy nebo snad parazity v podvozku. Vatovitých momentů je velmi poskrovnu a pokud nějaké existují, nemají nárok promlouvat do celkového dojmu.
Nerad v případě „Despair Of The Human Being“ vypichuji nějaké kardinální body, ty se v uplynulým časem budou měnit, jak si bude album dále „sedat“, nějaké ty letmé postřehy však pustit do placu můžu. První, co posluchače (i neznalého) dokáže strhnout, je pořádná dávka živočišné energie, hnaná kupředu dynamickými a přesnými bicími. Pravidelná smyčka mezi pomalými, středními a kulometnými rychlostmi se vlní nepravidelně s proměnlivou frekvencí, možný dojem jednolité, vpřed pádící koule pak rychle vyšumí do ztracena a zůstane dostatečně pestrá struktura skladeb. Další chuťovkou je výborná technika kytar, spojená s chytlavostí tak akorát, aby nepůsobila příliš lacině. Výsledkem jsou vynalézavé a silné riffy, což při nádherně plném a zároveň ostrém zvuku spolehlivě eliminuje možná slabší místa (já je prozatím nezaslechl). S „Despair Of The Human Being“ udělali SOUL MASSACRE pořádný skok dopředu a taktéž si stanovili nový kvalitativní standard a výzvu do budoucna. Jen nechci jásat moc nahlas, abych to snad nezakřiknul, ale jedno je minimálně jisté – tohle je třeba slyšet!!!
Medyed
Komentáře