Recenze: SOTHORIS - Wpiekłowstąpienie /2022/ Misantropia Records / More Hate Production
Zajímavý počin…
polská horda SOTHORIS mě doteď míjela a o to příjemnější je setkání s jejich druhým albem. „Wpiekłowstąpienie“ si neklade přehnané avantgardní ambice, to nad slunce jasné hnedle po prvním poslechu. Spíše tradiční black metal severského střihu s ničím převratným nepřichází, SOTHORIS vychází ze vzorce první půle devadesátek, kdy šel black metal tak říkajíc „nahoru“, přesněji řečeno předtím, než na black metalovém základě vznikly komerčnější a masověji stravitelné směry. Slovo „nahoru“ pak má dosti diskutabilní význam.
SOTHORIS však dost dobře nelze považovat za neumětely sjíždějící prověřenou šablonu, na to jsou na tom po instrumentální stránce velmi dobře, přes jasný základ je „Wpiekłowstąpienie“ poměrně originální album, obsahující vše podstatné, co lze od standardního black metalového alba očekávat plus něco navíc. Do death metalu zabarvený vokál, výrazná porce nevtíravé melodiky a vypilovaná technika dělá z „Wpiekłowstąpienie“ naprosto dospělé album. Technika a excelentní zvuk bývá často vstupenkou do sterilního prostředí, což black metalu především zrovna neprospívá, stačí kolikrát málo a atmosféra a duše alba je v…ne, nebudu vulgární, je prostě v háji. SOTHORIS evidentně znají míru a onu tenkou hranici nepřekračují. „Wpiekłowstąpienie“ jako symbióza black metalu s death metalem dokořeněná hrubým thrashem mi chutná mnohem více, než mnoho současných směsic tohoto ražení a má to jednoduchý důvod - výrazněji čpí ohněm a sírou. Zvukově, navzdory křišťálově čistému zvuku prakticky prostého „stylové“ surovosti, album zní velmi organicky a přirozeně. Zvuk má stále vcelku daleko k uniformní digitalizaci a současné uřvanosti a nezadupává do prachu podstatu stylu ve prospěch masové stravitelnosti. „Wpiekłowstąpienie“ má stále dostatečně vyceněné zuby připravené kousat, oheň revolty a vnitřní svobody hoří silným plamenem. Tento můj postoj nenaskočil samozřejmě ihned, „Wpiekłowstąpienie“ nějaký ten čas zrálo a rostlo. Prvotní pocit byl dosti placatý, neměl daleko k tušení svezení se ve stopě BEHEMOTH, jakože pohoda ale jinak nic extrovního navíc. Tahle deska je však na každý pád mnohem lepší, než se zdá po letmém seznámení. Vokál nezůstává pouze u hlubších rejstříků, plynule přehází ke stylovému skřehotáku a naopak, prolnutí tradičního black metalu s death metalem dodává SOTHORIS poměrně osobité napětí a jiskření a především dostatek prostoru kapele se projevit, co v ní v reálu třímá. Angličtinu nevidím jako nutnost, SOTHORIS to mají evidentně stejně. Polština jako jazyk blízký a mě bez předchozí přípravy v jádru srozumitelný v muzice SOTHORIS zajímavým způsobem rezonuje, vedle výborné instrumentace ji vnímám jako jednoznačný bonus navíc.
O technice a instrumentální úrovni jsem myslím ztratil slov tak akorát. Pořád jsem ale ve fázi formy, takového toho dutého obalu, který bez smysluplné náplně může vydávat pouze duté zvuky. Atmosféra alba rozhodně není marná, jakmile začne naplno působit není moc co řešit a je úplně jedno, že neposlouchám nic, co by bylo byť jen zčásti stylově převratné. Jsem v podstatě pořád milovník tradic, i když mě experimenty a progresivní směry neiritují a ulítám na nich pravidelně a docela často. Stejně pravidelně si užívám metalovou tradici a poctivou hrubou metalovou práci. Démon má hlad a potřebuje býti krmen.
Medyed
Komentáře