Recenze: SOLAR SYSTEM – Synchronicita /2020/ Slovak Metal Army
Havířovští SOLAR SYSTEM byli 
pro mě až doteď velkou neznámou. Přitom se nejedná o nezkušenou partu, která se teprve hledá. Prvotina „Atlantis“ spatřila světlo světa v roce 2015 (vznik SOLAR SYSTEM se datuje o pět let dříve) a my se podíváme na zoubek aktuálnímu albu „Synchronicita“. To představuje kapelu jako dospělou partu, která má jasnou představu o své muzice, má vytvořený vlastní výrazný rukopis, takže si je bezpečně nespletete se souputníky na tuzemské melodicko metalové scéně. „Synchronicita“ vznikala pod dohledem Rolanda Grapowa, což jistě může být jisté vodítko minimálně co do zvuku. Nebudu to dál okecávat, u zvuku to nekončí. Ten je příjemně plný a zároveň dynamický, kapele div ne na míru, náplň hudební rozhodně stojí za trochu pozornosti a času. Není divu, jádro kapely tvoří bývalí členové MORAVIUS (kytarista Petr Štrauch), HYPNOTIC SCENERY (zpěvák Oto Gajdoš), DEMIURG (basák Martin „Megoš“ Vaněk) a POSTCARDS FROM ARKHAM (bubeník Jan Gajdoš).
SOLAR SYSTEM, býti protřelými karbaníky, mají v rukou jeden hooodně velký trumf – nenucenou a přirozenou eleganci, nebo i přímo vznešenost bez frňáku nahoru, na kterou si můžete sáhnout, být její součástí. Žádný nadbytečný patos, frajeřina a silácká gesta, civilní projev lze SOLAR SYSTEM přičíst ke cti, nikde to nedrhne, zní naprosto uvěřitelně a s lehkostí. Příliš nedrhne ani textová složka, připraven přivřít oko jsem potěšen že mrkat nemusím poté, co jeden, jehož jméno nesmí být vysloveno mrkal na moderátorku, se mi mrkat ze zřejmých důvodů nechce. Pak není zase takovým překvapením hitový potenciál alba jako celku, bez potřeby jakkoliv se posluchači podbízet, prostě to tak nějak spontánně a bez kalkulačky vyšlo. A není třeba metat salta vzad ve snaze o maximální preciznost a progresivitu. V jednoduchosti a silném nápadu spočívá mnohokrát síly více, než do maxima vypilované exhibici v lámání prstů a kdy za maximální dokonalostí načuhuje do prostoru kmotra nuda. SOLAR SYSTEM vycházejí z tradičního písničkového vzorce, klasického hard´n ´heavy a silné melodiky. Mají blíže spíše k metalové klasice německého střihu, než ke speed / power škatulce. A právě volnou formu vyjádření, co se nikam silou necpe a nechává proud inspirace volně plynout tak, jak přichází, považuji za základ kouzla „Synchronicity“.
Těžko pro mě vypíchnout nejsilnější momenty alba, ty se vyskytují tak nějak rovnoměrně od začátku do konce. Pokud bych přece jenom musel, zdůraznil bych těchto několik opravdu nadmíru vyvedených kousků – první čtveřice „Do Měsíčních Hor“, „Zrazen“, „Jen Ty Víš Jak To Bolí“ a „Kepler 186f“ je ukázkou nenucené noblesy, aniž by slábl důraz a silný tah kupředu. „Kusy Křídel“ je asi nejvíc heavy skladba na albu, skvěle emotivní a stejně tak vygradovaná, nemám dalších námitek. „Do Koncentráku“ – dle názvu jasné téma – emoce by se daly krájet, až mrazí v zádech, skvělé spojení textu a instrumentálního ztvárnění. Zbývající skladby ovšem nijak výrazně nepaběrkují, ten výčet je jen taková moje soukromá adrenalinová soupiska, vatové výplně se na „Synchronicitě“ až na možná několik stopových množství nevyskytují. Mám rád příjemná překvapení, a zrovna tohle se vylouplo jako neočekáváné blízké setkání metalového druhu.
Medyed
facebook.com/Solar-System-Band
Komentáře