Recenze: SODOM – Genesis XIX /2020/ Steamhammer
SODOM jako naprostá ikona thrash metalu si v těchto časech nemusí do
kazovat zhola nic, mohli by existovat z podstaty a nic dalšího nevymýšlet. Nicméně v táboře SODOM bylo poslední tři roky náramně živo, rychle přelétnu personální veletoč, tu jsem vzal na vědomí a dál jsem se v tom nevrtal. Magická trojice je ta tam, SODOM se rozrostli na čtveřici, do které přišel ztracený syn Frank Blackfire, což mnoho věcí naznačilo. Předně se nechal očekávat výraznější příklon k výrazu kapely z období s nejslavnějších – k éře „Persecution Mania a Agent Orange“, což by ve spojení se současnými zvukovými možnostmi nebyla vůbec špatná varianta. Kapela vyslala směrem k fanouškům jako návnadu dvě EPčka, a sice „Partisan“ a „Out Of Frontline Trench“, která tento směr minimálně naznačovala. Frank je vyhraněným a osobitým kytaristou, stejně tak jako je nedávný sekerník SODOM Bernemann, takže ani nemůže být překvapením, že „Genesis XIX“ bude jinačí – jinačí ve směru návratu v čase, nebo řekněme návratu onoho ikonického stylu, ze kterého jsem samovolně vyměšoval tělesné tekutiny v náctiletém věku.
První, co praští do očí, je nádherně vyvedené grafické zpracování obalu (Petagno je pojem a prémiová značka, o tom žádná, opět se vytáhl). Podstatným a neoddělitelným od celku je však vlastní obsah „Genesis XIX“, a ten mi zpočátku řádně zatopil. Album na mě působilo chladně, příliš akademicky a příliš bezpečně, profesionální nahrávka zasmrádlá přílišnou profesionalitou a korektností, čekal jsem nebezpečnou trhavinu, která smrdí ohněm a sírou a každou bezpohlavní bukvici kopne do řiti, až se zastaví o dlažbu o několik set metrů dál. Tohle bylo sice v pořádku, ale očekával jsem modřiny a šrámy, salta v letu v oku hurikánu a brutální kocovinu po poslechu, která mě bude nutit si album okamžitě pustit znovu. No nic příjemného to nebylo, že bych za ty dlouhé roky ztratil chuť na typický Frankův styl, nebo se už vkrádá únava, nápady došly a jede se vpřed už jen z profesionální setrvačnosti?
Honilo se mi hlavou leccos, a smutno bylo. Pokud se něco nestane, nebude málem o čem psát kromě mých neradostných stavů z nenaplněných očekávání. Jak už tomu bylo mnohokrát předtím, snažil jsem se vyvarovat příkrých soudů na základě prvních dojmů a „Genesis XIX“ jsem i přes prvotní rozladěnost neodložil a rozhodl se mu dopřát „zrací“ dobu, snad se „to něco“ přece jen stane. A stalo se…světe div se, album se mi postupně začalo zavrtávat do šedé kůry. Ta zpočátku šedá a příliš ukázněná hmota začala získávat barvu do ruda a počal se rýsovat ostřejší obraz s dostatkem záchytných bodů. „Genesis XIX“ jasně a stručně řečeno nezabírá hned a okamžitě. Vyplatí se dát si trochu práce a hned ten oheň pekelný nepřivolávat. Syrový klepec „Sodom & Gomorrah“, nepomromisní výplach „Euthanasia“, komplexněji pojatá titulní „Genesis XIX“, do síly ukrutné vygradovaná „Harpooner“, punkem načichlá „Indoctrination“, případně závěrečná „Friendly Fire“ – syrovým, ale pro mé slechy tak milým kraválem to začalo, podobně „Genesis XIX“ i končí.
S nedostatkem energie to nakonec není takový průser, jak by se mohlo zpočátku zdát. SODOM nejsou rozhodně zavzdušněni tolik, aby jim to bránilo dát dohromady silnou kolekci v jejich typickém střihu. Ale počítejte s faktem, že současní SODOM ctí staré pořádky více, než kdy předtím s jasným odkazem na jejich nejvěhlasnější kousky v diskografii. Jasně zlatý věk přelomu osmé a deváté dekády nelze vrátit zpátky, autenticita „Agenta“ a „Mánie“ je neopakovatelná, nicméně duch, který dlí uvnitř „Genesis XIX“ není zrovna vyjukané šťěnátko s mléčným chrupem. Možná se to tak někomu může tak zdát, ale nedrážděte neznámé zvíře, pozdě bude, až si poté přečtete cedulku na jeho boudě: „Tady hlídá pes jak tele, jak sem vlezeš, tak Tě kousne do prdele!!!“
Medyed
Komentáře