Recenze: SKJULT – Lucifer Hominum Salvator /2020/ Satanath Records
Měli jsme tu trojici kapel z Kolumbie, ale vsadí
m se o tunu tataráku, že nic pocházející z Kuby tu ještě nebylo. Nečiním tak z exhibičních důvodů bych se dělal zajímavým. SKJULT je záležitost hodná náležité pozornosti, tento jednočlenný projekt totiž chrlí pekelný oheň a síru na toto slzavé údolí s takovým řemeslným umem, že na něj nelze krátkozrace pohlížet jako na relativně exotické zpestření a o hudbu se zajímat až poté. „Lucifer Hominum Salvator“ je třetím zářezem do diskografie SKJULT, nesoucí se na vlnách black metalového tradicionalismu, syrového a přímočarého black metalu vyzdobeného vynikajícím ostrým zvukem, s jasným odkazem na stylotvorné období severské scény. A tím bych v jiném případě mohl skončit a nepokračovat. Zní to totiž jako totální kočkopes, kombinace Norska a Kuby, málem podobně když by si Polynésan usmyslel, že bude Viking. To ovšem není tento případ, a to bez veškeré srandy. Základní struktura skladeb je sice jasná, to nelze neslyšet. Co se na „Lucifer Hominum Salvator“ děje dál, je minimálně co do atmosféry úplně někde jinde a dělá ze SKJULT velmi zajímavý a osobitý zjev hodný pozornosti.
Syrový, na temnou atmosféru bohatý black metal se mnou téměř vždy dokáže udělat vpravdě psí kusy. Belial s Asmodeem nechť s sebou vezmou všechnu tu dokonalost a profesorštinu do nejhlubších pekel, tohle je úplně odlišné prostředí, kde se jede podle odlišných ukazatelů. Struktura skladeb je osekána na nezbytně to, co tam patří s ohledem maximální účelnost a účinek. Tím výraznější bývá atmosféra - onen „vnitřní démon“, temná energie, pro kterou jsou alba tohoto druhu tak magická a přitažlivá, a bez toho to všechno prostě fungovat nemůže. SKJULT se však podařilo do všech osmi skladeb (včetně meziher) zaklít tolik osobité magie, že na kopírovačku zlatého fondu severského black metalu nebudeme pro jistotu ani myslet.
„Lucifer Hominum Salvator“, jak už podle předchozích řádků tušíte, není žádné inovativní a chraň sám rohatý, už vůbec ne avantgardní album. Zde je moderna sprostým výrazem a místa pro ni není ani co by se nehet vešlo. SKJULT spoléhají na starý a bitvami prověřený zbrojní sklad a tradiční způsob boje. Znalost terénu se považuje za samozřejmost, vycvičenost mužstva lze považovat za špičkovou, morálka a bojový duch je rovněž chvályhodně vysoko. Nelze se potom příliš divit, že následky útoku tohoto bojového uskupení budou drtivé i bez podpůrných prostředků. Intenzivní příval energie a neméně intenzivní a podmanivá atmosféra se utrhává ze řetězů, s úvodní „Lawless God“ propuká promyšlená black metalová smršť a majestátní atmosférická skladba v jednom, mající všechny běsy na povel a pod kontrolou. Rovnou zapomeňte na zběsilost vybičovanou do krajnosti, SKJULT si dovedou šikovně pohrát s výstavbou skladeb a vědí, kde přitlačit a kde zase upustit tlak. „Lawless God“ je díky tomu přitažlivě členitá a velkým obloukem se vyhýbá monotónnímu stereotypu. „Under The Serpent´s Banner“ přibrušuje drápy a více cení tesáky, nemám potíže udržet pozornost, pořád se něco děje a podruhé si vychutnávám silnou magii, kterou málem až fyzicky cítím. „The Sight“ přichází pozvolna, plíživě, a spolu s ní mocný výbuch temné energie, v pomalých tempech SKJULT rozhodně neztrácí na intenzitě, spíše mám ten pocit, že se síla ještě více koncentruje a ultrarychlé momenty již pouze skladbu vypracovávají do téměř dokonalého emočního stavu. Temné emoce nepolevují – instrumentálka „The Way Back To The Source“ nechává bez vokálu vyniknout prudce návykové kytaře a decentně elegantní melodice. Přímočarost a syrová nečesanost si dává sice částečně rauchpauzu, zde rozprostřela křídla temná náladotvorná zvukomalba, kouzlení atmosféry riffy skoro až v „Galderovském“ stylu zní nechci úplně říct, že velkolepě, ale moc k tomu nechybí. Temná mezihra „The Fall (Interlude)“ uvozuje „A Star Down Bellow“, temný a působivý kus černého mazutu, pozvolna nabírající zkázonosné tempo. Závěr je opět důrazně valivý se silným citem pro mrazivou atmosféru. Strhující „Sacred Flames“ - s blížícím se závěrem „Lucifer Hominum Salvator“ roste již tak výrazná údernost, skladba má úžasnou sílu, i přes relativně jednoduchou strukturu, kdy se pravidelně střídají dva, maximálně tři motivy dokola, s počtem poslechů skladba roste do temné krásy. Finále - „Lvcifer Homium Salvator (Ritual)“ – temnota sama, temné kytary, temná a ještě temnější nálada, hypnotické tempo, nemrtví hodují na banketu ke konci všech dní – „LUCIFER…HOMINUM…SALVATOR!!!
SKJULT, a myslím, že příliš nepřeháním pod vlivem hladiny endorfinů, zmákli velmi nakažlivé a strhující album. „Lucifer Hominum Salvator“, ač nevybočuje ani na okamžik ze žánrových mezníků, nemá slabých míst. Pokud jsem předem něco čekal, na takovou parádní sílu jsem připraven nebyl. Underground skrývá množství skvělých alb, a toto je jedno z nich.
Medyed
Komentáře