Recenze: ŠKAREDÁ HOLKA – Hnaný větrem /2022/ Smile Music
Znovu se o
hlížím za loňským rokem za alby, ke kterým jsem se z nejrůznějších důvodů nedostal nebo jsem o nich loni prostě nevěděl. Druhá deska ŠKAREDÉ HOLKY mi koncem loňského roku prostě unikla, tudíž svůj soukromý rest řeším nyní. Být to jiná kapela, asi to tolik řešit nebudu. ŠKAREDÁ HOLKA ale reprezentuje to nejlepší z klasického blues / hard rocku, co naše domácí scéna dokáže nabídnout, a to prostě nejde nechat bez povšimnutí. Od druhé desky očekávám jediné – abych se bavil minimálně tak, jako jsem se bavil při poslechu té první.
Že „Bohyně“ nebyla jen jednorázovým štěkem, je mi jasné prakticky okamžitě, jakmile odezněla poslední věc „Všichni mi lhali“. „Hnaný větrem“ je takový rockový speed – působí bleskurychle. Otázkou zůstává, jak dlouho takový „Red Bull“ dokáže vydržet v pomyslné žíle, než se vyplaví. S rychlým působením nemám moc dobrou zkušenost podle pravidla „první vyhrání z kapsy vyhání“. Zde jsem takový sýček nebyl, zkušenost s debutem mluvila jasnou řečí a má zásluhu ne zrovna malou na tom, jak rychle mi „Hnaný větrem“ vlezlo ho hlavy a zatím z ní nevylezlo a nic ani nenaznačuje, že by se třeba jenom chystalo. Takže…otázka trvanlivosti aktuálního matroše je tímto zodpovězena.
Hard rock a konec konců i blues je něco, co mnou zacloumalo na druhém stupni školy základní, kdy se všude kolem poflakovalo pozdně normalizační disko a stejně slaboduchý západní pop. Já jako třídní exot jsem si svou atypičnost s gustem užíval a dá se říci, že jediný podstatný rozdíl oproti dnešku je uběhlých třicet pět let. Vše nasvědčuje tomu, že ŠKAREDÁ HOLKA to má stejně, rocková klasika zažraná až do podkožních vrstev. „Hnaný větrem“ - pro toho, kdo neslyšel „Bohyni“ - je nádherně na pohodu složená a zahraná deska, ideálně spojující živelnost, energii a přirozeně volnou formu hard rocku. Saxofon, nedílná součást nástrojového obsazení, který mě jinde občas ne zrovna baví, zde funguje znamenitě. ŠKAREDÁ HOLKA dokáže být velmi zábavná, stejně jako ne úplně veselá. Blues v těhlech momentech hraje svou přirozenou roli, tlumí pozitivní hopsa hejsa nálady a drží skladby při zemi. Kromě toho, a to se budu opakovat, protože zhruba to samé jsem psal i v minulé recenzi, v duši starých harcovníku stále plane oheň a dravost mladých kluků, kteří sic už mají leccos za sebou, ale rozhodně nehodlají v parku krmit ptáčky.
Vypadá to jako neobjektivní slepota, ale já na desce nenacházím slabších míst. Deset kousků kope společně za celek a stejně skvěle fungují samy za sebe. „Hnaný větrem“ si nehoní triko, aby si z něj každý nadělal do gatí, nemá to zapotřebí. Je to „pouze“ srdečná, uvolněná a poctivá rocková deska. Jestli je to někomu málo, jeho věc a jeho boj…
Medyed
Komentáře