Recenze: SIX DEGREES OF SEPARATION – Old Dogs /2020/ MetalGate

Staří psi dokáží ještě pořádně hryznout, toť známý fakt. Zdali se SIX DEGREES OF SEPARATION již mají počítat mezi staré psy, je na zvážení, z mého pohledu střední generace jsou to stále ještě sokolíci. Služebně se jedná již letitou kapelu, „Old Dogs“, pokud dobře počítám, je osmým řadovým albem, a to už ti staří psi dávají smysl. SIX DEGREES OF SEPARATION jsou nepochybně jednou z nejoriginálnějších kapel domácí scény, nečekejme aplikaci běžně vnímaných berliček, SIX DEGREES OF SEPARATION vytvořili svůj vlastní mikrosvět, metalový samorost, který je tu sám za sebe a nemá potřebu být srovnáván.

„Old Dogs“ je jako zlobr z bažiny – zlobři mají vrstvy, SIX DEGREES OF SEPARATION jakbysmet. Těch vrstev je jedním slovem hafo, všechny dohromady tvoří osobitý styl kapely, každá samostatně žije s těmi dalšími v mnohostranně prospěšné symbióze. Metal v komplexní formě, ve volném pojetí, ničím nesvázaná progrese s rozsahem od svobodomyslnosti rocku sedmdesátých set, energie thrash metalu k zadumané melancholii, vše v komplexní vazbě s výrazným vlastním názorem. Pro SIX DEGREES OF SEPARATION není problém spojit hypnotičnost post-rocku (dodnes mi ovšem plně nedochází, co přesně tahle škatulka znamená, tak nějak ji jenom pocitově vnímám, jak by to přibližně mohlo znít) s klasickým metalovým riffem a zahalit to do neobvyklé a poutavé atmosféry. Potom není překvapením bezproblémová souhra téměř až alternativně rocková struktura skladby s ostrým metalovým zvukem, která nikde nedrhne, zvrhne se v závěru v rychlý metalový expres, aniž by působila jako pro efekt slepený celek. Album jako celek je naplněno emocemi v plném spektru, jejich nejrůznější barevné odstíny se liší skladbu od skladby. Připadá mi to všechno jako příběh o dvanácti dílech, které do sebe zapadají s přesností ozubených koleček v rychlostní skříni reprezentativní limuzíny. Jednou odlehčeně, poté s naléhavostí a důrazem, jindy temnější a sevřenější, aby opět příběh zalilo více světla. V souladu k náladou skladby se mění zvukové zabarvení a již tak variabilní hra kytar. Od úsporného minimalismu přejít k variabilitě a nijak ukotvené instrumentální hravosti není nikdy daleko a děje se tak v podstatě neustále ve prospěch skladeb i ucha posluchačova. Spontánní energie a nápaditá instrumentace neumiňuje ani v momentech, kdy SIX DEGREES OF SEPARATION popustí stavidla ostřejším výrazovým prostředkům, jako zesilovač to funguje parádně.

SIX DEGREES OF SEPARATION nejsou, a vlastně nikdy nebyli kapelou na první dobrou. Každé z jejich alb potřebovalo určitou prvotní investici energie ze strany posluchače, aby se ta vložená trocha úsilí poté vrátila zpět v nepoměrně větším objemu. „Old Dogs“ v tomto směru není výjimkou. Není to album, do kterého budete vidět jako do hubené kozy po prvním poslechu. Pobrat všechny roviny vrstvené výstavby skladeb chce více soustředěnosti při poslechu a prohnat album přehrávačem několikrát za sebou. Pak se ale začnou dít věci nevšední, teda ne, že byste při první jízdě na tomhle luxusním kolotoči měli tendence usnout, nicméně rozdíl v zážitku je neporovnatelný. A neporovnatelná by byla podoba těchto řádku, pokud bych se do jejich psaní pustil hned vzápětí, kdy mi „Staří psi“ přistáli na stole. Po pár posleších poslouchám málem jiné album, než na startu. Tuhle anabázi se každopádně vyplatilo podstoupit, na jejím konci si opět sbalím do batůžku želvičku a jdu se znovu postavit na start.

Medyed

sixdegrees.cz/

bandzone.cz/sixdegreesofseparation

facebook.com/sdoscz