Recenze: SINNER - Brotherhood /2022/ Atomic Fire Records

Přiznám se hned úvodem, že jsem SINNER nikdy extra zvlášť nesledoval a jejich existenci počínaje první polovinou osmdesátek jsem zaznamenal až společně s prvním albem PRIMAL FEAR, kde maestro kapelník Mat Sinner rovněž figuroval. Přitom SINNER nejsou zrovna béčkovou kapelou a výraznou měrou promlouvali do dění na metalové scéně, byť se jim mimo rodnou hroudu nedostávalo takové světské slávy, jakou by si svým vybroušeným řemeslem jistě zasloužili již jen proto, že jako kapela mají poctivě odmakáno.

Na „Brotherhood“ jsou SINNER jako polití živou vodou. Předchozí desky přitom nejsou vůbec k zahození a o to silněji a nakopnutě novinka zní. SINNER ve své muzice přiznávají zemitý rockový základ a ten je tentokrát cítit mnohem víc, skladby srší energií a hitové ambice by mohla mít každá z nich. Album startuje ve velkém stylu a já mám trochu obavy, jak dlouho obrátky vydrží a nezačne se přece jenom v závěru zvolňovat do výklusu.  „Brotherhood“ však není albem s hitovkami nacpanými do první půle alba, ale naopak obsahuje vyrovnané jiskření po celou stopáž a mám takový pocit, že s narůstajícími poslechy začíná druhá půle alba co do náboje ruku v ruce s chytlavostí lehce předbíhat tu první. Obrátím-li tuhle větu naruby, vychází mi z toho velmi příjemné zjištění, že „Brotherhood“ skvěle graduje, takže žádný dojezd na neutrál z kopce se nekoná.

K celkové nadupanosti alba značnou měrou přispívá poměrně volná forma, energické metalové kusy jsou proloženy těmi rockovějšími a zatěžkanými, přičemž ani na chvíli nedochází na nejisté přešlapování. Ostřejší skladby parádně řežou, ty valivé si dokáží důrazně dupnout a v neposlední řadě relativně lehčí hitovky (jako zářný příklad - titulní „Brotherhood“) skvěle album dochucují. Přitom mi zprvu album připadalo takové ulité v jedné formě, ovšem je tomu přesně naopak - co skladba, to originál a samostatná jednotka, stojící na vlastních nohou. Přelévání jednotlivých „stavebních“ prvků album netříští na osamocené fragmenty, funguje jako takový zdroj potřebného pnutí, protože jeden dopředu neví, jaký převažující charakter bude mít následující skladba. Tenhle rys „Brotherhood“ nemá každé současné album v tomto ranku a SINNER tím jasně dokazují svou aktuální tvůrčí formu. Orchestrální aranže, funkčně a nepříliš křiklavě využité, slouží více jako nástroj k doladění atmosféry a příliš prostor skladeb neokupují, necpou se všude a jen dotvářejí náladu.

„Brotherhood“ mi uštědřilo solidní a veskrze pozitivní pecku. Jedná se o velmi silnou kompaktní kolekci bez výraznějších kvalitativních propadů, což jsem přiznám se, už dopředu trochu čekal. SINNER nejsou z těch, co vypadávají vyloženě slabá alba, ovšem v jaké formě se prezentují na „Brotherhood“, je velmi příjemné zjištění. Tahle deska uhání kupředu jako závodní speciál a brzdí až v zatáčce za cílovou rovinkou.

Medyed

facebook.com/SinnerBand

label.atomicfire-records.com/project/sinner/