Recenze: SIEGE OF POWER – This Is Tomorrow /2023/ Metal Blade Records

Nemám vůbec rád velkohubá prohlášení o superkapelách a o nejlepších albech od dob Evy a Vaška, bublina nakonec praskne a kecy zůstanou. V tomto případě ale s radostí udělám výjimku, SIEGE OF POWER takto označovat lze a přehánět se opravdu ani v nejmenším nemusí! Prvním předpokladem je sestava – Bob Bagchus, Paul Baayens, Theo Van Eekelen a Chris Reifert. Bližší představení není myslím nutné, co jméno, to ikonická postava death metalu. Společně mají potenciál obrátit rotaci zeměkoule, na to vemte jed a zapijte ho kvalitním špiritusem, protože tohle spojenectví přes Atlantik vám prostě sfoukne čepice a pak už se z těch kotrmelců po zbytek života prostě nevyhrabete.

Kdo žije v domnění, že tradiční forma death metalu je dávno těžká archeologie, dobrá tak pro stárnoucí pamětníky, nechť se jde vyfotit na hauptbahnhof a svoji pobobiznu pak vystaví na nástěnce veřejné inzerce v rubrice „Hledá se“. Je sice fakt, že jsem prvotinu SIEGE OF POWER zpřed pěti let vůbec nepostřehl, však o to větší brajgl nadělalo tohle album. Nakoncentrovaná agrese a skvěle zachycená podstata stylu cupuje na cucky, přitom se ani omylem nejedná o monotónní prvoplánový úprk za syrovým kusem flákoty. Ano, „This Is Tomorrow“  je přímočaré a brutální album až to dveřmi mlátí, o tom netřeba vést spory. Krom toho, že je „This Is Tomorrow“ deska přímočará, je to deska úžasně pestrá, jako by se tahle holandsko / americká parta starých kámošů inspirovala svými inspiračními zbroji, nechci býti za nějakého přehnaného analytika. Slyším toho na albu dosti – BATHORY, VENOM, i BLACK SABBATH…společně s vyhraněným a typickým stylem a autorským rukopisem (že jsou SIEGE OF POWER pokrevně příbuzní s ASPHYX, na to ani nemusíte znát sestavu, stačí se zaposlouchat) a v neposlední řadě variabilní Chrisův vokál, Chris přesvědčivě zvládá řadu poloh a pro mě je to řádné překvapení - hluboký growling, vyšší vypjatý ryk a skoro až thrashový chraplák, podle charakteru a potřeb konkrétní skladby.

Těžko se mi mezi deseti šlehami vybírá ta nejmasakrovatější. „This Is Tomorrow“ je neskutečně vyrovnaná deska, že ji vnímám jako celek a už z podstaty se mi nechce vytahovat dílčí epizody. Ale když už by na to přišlo, peklo se otevírá s úvodní „Force Fed Fear“, nástup je to drtivý a nesmlouvavý, dostávám hnedle přes držku, než stihnu vydat hlásku. Pokud bych snad ještě měl nějaké nejapné připomínky, tak následujíci „Sinister Christians“ mě jich spolehlivě zbaví. Není to už možná taková zběsilá řežba, ale síly má na rozdávání ba co víc, já přesně tuhle formu hltám tři dekády a stále nemám dost. Skladba spíše cválá, než aby se zběsile hnala kupředu, tohle tempo má ale neskutečně drtivou sílu. Venomovský rozběh „Scavengers“ zní vskutku pekelně, až jsem se zježil, jsa zahřát na „Zero Containment“, další nekompromisní nájezd až kosti lítají vzduchem, Chris se pouští do ukázkového jekotu (překvápko v srovnání s tím, co předvádí s AUTOPSY) a potvrzuje svou vokální všestrannost. Pomalu se táhnoucí „As The World Crumbles“ se dotýká právě již zmíněných BLACK SABBATH, majestátně apokalyptická forma prostě bere dech. „Deeper Wounds“ mě do bezdeší dostává definitivně, SIEGE OF POWER se dostávají až do black metalových končin. Zde se dostáváme k těm BATHORY, je to ukrutná síla, jednak z pohledu působivosti skladby a jednak z pohledu toho, jak SIEGE OF POWER dovedou se zjevnou inspirací metalovými ikonami pracovat, je to stručně řečeno úchvatný hold žáků svým mistrům.

Skvělé, úžasné! Jsem potěšen a poctěn.

Medyed

facebook.com/people/Siege-Of-Power/

instagram.com/siege_of_power_/