Recenze: SHAARK – Deathonation /2020/ Slovak Metal Army

Když jsem si to tuhle ke konci března roku loňského sral rovnou za nosem přes Bzenec, vzpomněl jsem na SHAARK v tom smyslu, že už ani nepamatuji, ve kterém roce vydali poslední album. Mám vážné pochybnosti o účinnosti této mantry, nicméně osm měsíců uteklo a noví SHAARK jsou na světě. Po čtrnácti letech s novou plackou a ve formě, jako by se vrátili z lázeňského pobytu. Název „Deathonation“ sedí jak prdel na hrnec, obsah alba s ním plně koresponduje silou nového materiálu, a mám pocit s tím odkazem na smrt v samotném názvu, v riffech prostě slyším stopy výrazného působení Alexe a Zdenála po boku strejdy Paula v MASTER. Nádech starého death metalu mi na albu nehorázně šmakuje, jako vychytaná kombinace koření na pořádné flákotě. Ne tedy, že bych tenhle spisek koncipoval na gastronomický způsob, ale o žrádle to je – o vydatné ušní potravě, které se mi spolu s „Deathonation“ dostalo.

Temné intro „Adventus Mali“ přeběhne jako nepřátelský průzkumník zdrhající před kulometem a propuká „Union Of Pain“ - nemilosrdná palba, skvělý zvuk, hutný a řezavý, k tomu přesné a důrazné bicí. Vše je tam kde má být, nic podstatného nechybí, nic, co tam být nemusí tam prostě není. Syrovost a animální energie, žádné líbivé ozdůbky, tvrdě a na hulváta k samotné podstatě, kdy se nemilosrdně ukáže síla základní myšlenky. „Monsteroid“ – další přenádherný syrový mazec, více do death metalu v té podobě, v jaké jej mám stejně nejradši, v té zkorodované a zatuchlé formě. Start proběhl ve velkém stylu, jsem velmi, ale opravdu velmi žádostiv, kterak bude tahle pařba dál pokračovat. Zatím se cítím jako řidič panzeru u Kurska, řítící se na plný knédl k ruským pozicím. „Corruption“ postavená kolem hromsky hutného riffu, disponuje hardcorovou příchutí a s tím spojenou koňskou porcí energie, toto si dám rovněž líbit ve velkoobchodním objemu a jen tak se tím nepřežeru, akorát netuším zdali je v těch bongogramech v úvodu a v závěru zakódován nějaký supertajný vzkaz…asi ne, ale na to pések háže bobek. „Trip To Non Return“ se rozjíždí skvělým „Obituary“ riffem, aby se pak zrychlilo do další řeže, pravidelně se ovšem zpomaluje bez ztráty důrazu, pomalé pasáže jsou maximálně těžké a důrazné a vhodně skladbu osvěžují. Titulní „Deathonation“ to drtí ve středním tempu a vybuchuje ve zběsilých rychlých výpadech, neskutečná palba „detonace“ v závěru, kdy skladba graduje. „Trapped In The Net part I.“ Drobet mění směr, rázná střednětempá věc s vokálem, připomínající Roba Zombieho, jednoduché, úderné a působivé, vhodná odbočka, která v pravý čas provětrá povětří, přitom album ani na moment netříští. Druhá část „Trapped“ pokračuje v poměrně atypických skopičinách, pomalu se ale překlápí zpátky do thrashových výpadů a závěr už je důvěrně známý sekec mazec. A finální mazec – toť „Friends Of Evil“, zařazujeme rychlejší kalup, nápaditá kytara vcelku řádí – úsporně, účelně a především neskutečně účinně, jednoznačně ideální lomoz na závěr!!! On to vlastně ještě úplný závěr není, úplně poslední je bonus „Speed King“, cover notoricky známého megahitu od „Párplů“. Předělávek téhle pecky jsem slyšel tolik jako bobků v králíkárně, ovšem tahle rozhodně není ta z kategorie zbytečných, ctí duši originálu a přidává navíc náladu a útočnost SHAARK, takže cover je minimálně oooukej. A více než oooukej je i „Deathonation“ jako celek, skvělé album, skvělý syrový old skůl thrash metal!!!

Medyed

bandzone.cz/shaark

facebook.com/shaarkcz/

sma-shaark.bandcamp.com/album/deathonation