Recenze: Seven Painful - Entrophy Of Soul (2017)
Při poslechu tohoto kousku mi vyvstaly vzpomínky na pár velkých jmen, jejich velikost co do světské slávy je ovšem značně relativní. Do značné míry za to může styl jejich hudby, pro většinu konzumní populace naprosto nestravitelný a hlavně nepochopitelný...proč dělají „ošklivou hudbu“ a nedělají „pěkný písničky“??? Ne, mě zcela určitě nehrabe, jen cituji jednoho z mých vrstevníků, když jsem mu v bláhovém očekávání, že se podělím o své nadšení ze skvělé hudby, někdy kolem roku 1991 pustil ANACRUSIS a jejich tehdejší novinku „Manic Impressions“.
Na VOIVOD už z ryze preventivních důvodů nedošlo. Progresivní metal vůbec je úzkookruhová muzika a horko těžko se tenhle fakt někdy otočí, no snad bych si to ani osobně nepřál. To kouzlo výjimečnosti a vědomí, že poslouchám něco speciálního, čeho nebudou plná rádia a komerční TV kanály, je pro mě téměř totéž jako pro vyhladovělou myš kousek odleželého sýra.
Je naprosto šum a fuk, zdali SEVEN PAINFUL hrají progresivní death nebo thrash, podstatné je v jejich případě jen jedno – při poslechu „Entrophy Of Soul“ vám toto bude úplně u míst, kde se nohy setkávají se zády. Spolu s technickou náročností naštěstí nezašla na úbytě atmosféra s emocemi, obě pořád trochu špinavé a ušmudlané, když se obě vyválely v louži před brankou na hřbitov. Právě tahle vzájemná koexistence několika světů dělá ze SEVEN PAINFUL parádní záležitost. Jednou jsou syrově techničtí a death metaloví, tu ukousnou z technického thrashe, tam si přičichnout k rockové progresi jako takové. Řvoucí vokál přechází do čistého, při zachování parádně hutného a rezavě kousavého zvuku. SEVEN PAINFUL začali svým debutem hodně vysoko a mě napadá cosi o možném vystřílení munice na první dobrou. Když to ovšem vezmeme z druhé strany, SEVEN PAINFUL si vytvořili pevný základ k tomu, aby neměli svázány tvůrčí ruce téměř ničím z metalového mikrokosmu, a mohou pro inspiraci sáhnout kamkoliv, aniž by hrozilo připečení se na plagiátorově plotně. Technika a progrese se potkávají, řekl bych i rovným dílem, což mi šmakuje jako vyprošťováček po prohýřené noci. „Entrophy of Souls“ je na debutový počin naprosto dospělým albem, žádný pokus o technicky vyspělý metal. Tohle album snese značně přísná kvalitativní měřítka, a to se vůbec nemusím omezovat na území někdejší federace. Někomu nemusí zrovna šmakovat výsledek produkce, nikoliv však mně, já zastávám názor, že albu zrovna takový ksichtík přesně sedne, a dohromady s instrumentálními výkony a v neposlední řadě s emoční náplní každé jediné sklady je „Entrophy Of Soul“ výrazným a osobitým dílkem.
Všech deset skladeb včetně úvodního „poplachového“ intra spíše vnímám jako deset dějství jednoho uceleného příběhu, fungující pohromadě jako celek, tak i bez problémů samostatně. Horko těžko vypíchnout nejvýraznější kousek, silných momentů je vyvážení za hranice. Zmíním proto jen nejsilnější momenty, a i to je značně subjektivní a zavádějící, co ucho, to jiný osobní dojem a výsledek:
- „Bloody Desire“ - strhující groove podpořený střídáním obou vokálních poloh,
- extrémnější a temnější tvář SEVEN PAINFUL odkrývá „Rise Of The Demon“ - švýcarské hodinky přestavěné na miniatomovku, dotvořenou melodickými pasážemi,
- potemnělá „Battle“ nepotlačující melodiku – zatěžkané riffy a výrazný čistý vokál,
- technická závěrečná „Right Decision“ - vzpomínka na poslední album DEATH, technická úroveň si o tento příměr vyloženě říká.
SEVEN PAINFUL, o kterých jsem nevěděl před několika týdny ani, že existují, natož abych od nich byť vyposlechl jedinou skladbu, mě svou prvotinou kvalitně rozebrali na náhradní díly. Vzhledem k sevřenosti mezi thrash a death metalem je album nadměrně pestré, netrpí rozháraností a přeskakováním ze stylu na styl, ba co víc – udržuje posluchače v napětí a očekávání, co přijde s další skladbou.
Medyed
facebook.com/sevenpainful/
bandzone.cz/sevenpainful
Komentáře