Recenze: SEPULTURA – Quadra /2020/ Nuclear Blast

Nějaký ten týden nazpět bych eventualitu, že smolím byť upachtěný odstavec na konto aktuálního dění v táboře SEPULTURY, kategoricky vyloučil. Startérem tohoto obratu je klip, kterýžto avizoval aktuální album „Quadra“. Ten příval energie a agrese upoutal mou pozornost natolik, až mi v hlavě začala klíčit pochybnost nad setrvačností existence této legendy, respektive potenciálu aktuální sestavy, počínaje před více, než dvaceti lety ruku v ruce s rozkmotřením se Maxe s Igorem, a přesněji se zbytkem kapely. Igor se po albu „Dante XXI odporoučel rovněž, čímž jsem kapelu počal téměř na sto procent ignorovat a nedoufal jsem, že se mnou kapela už někdy zamává natolik, že ji budu věnovat času a energie více, než zabere rutinní a letmé registrování faktu, že ještě funguje. Ano, zaznamenal jsem a pozorně vyposlechl „A-Lex“ - což se rovnalo malému zázraku, protože od „Against“ po „Dante“ se mi nahrávky mých kdysi miláčků líbily jen pramálo, chyběla mi ta dravá a zároveň hravá duše skladeb, spontánnost a uvěřitelnost hudby samotné. Silné momenty se objektivně vzato našly na každém albu s Derrickem za mikrofonem, ale alba prostě tak nějak nedržela tolik pohromadě, poslech pro mě byl jak na houpačce a plus kočkující s mínusem. Scuknout tak ty čtyři nahrávky do jedné a všechen ten balast nacpat do konťasu, bylo by na světě jedno hodně solidní album, případně dvě, a na jejich případnou kratší stopáž by kakal ratlík. „A-Lex“ sice těch vatových výplní obsahuje taktéž jisté množství, lze však s jistotou tvrdit, že se bestie probouzí z agónie a ještě nebude tak zle. Další alba „Kairos“, „Mediator…“ a „Machine Messiah“ jsem, věren své tradici z předchozích let, opět odignoroval. Stejně dopadla i bratrská dvojice – třetí počin CAVALERA CONSPIRACY mi přivozoval obdobné pocity, jako SEPULTURA a SOULFLY jako by taky ztráceli dech. Smutno, neveselo mi bylo.

Po kliku na odkaz k prvnímu klípku k aktuálnímu albu jsem byl připraven na cokoliv, a očekával jsem setrvalý stav zdánlivé bdělosti, která rychle sklouzne do obvyklé letargie. „Isolation“ je však všechno ostatní, jen ne průser a už vůbec ne podruhé zalitá Jihlavanka. „Isolation“ je totálně odbržděná souprava a solidní tornádo v Nevadské poušti. Pořád stejně ve mně hlodal červík, aby nezůstalo akorát při jedné explozi a zbytek nebyl jen o čmoudíkách a neškodném bublání. Vše tohle zašlapáno jest v prach po několika posleších „Quadry“ za sebou. „Isolation“ má řadu zdatných a kousavých brášků s ambicí vlastního života, a ne jen v bezpečném stínu kompletní kolekce. Těch hluchých míst je až překvapivě málo, album jede jako Speedy Gonzales po pořádném prásku. „Quadra“ je svěží, dynamické album, skoro ani stopa po upachtěnosti a bezradnosti, kam se vrtnout.

Závěrem musím dát za pravdu Jurovi „Immortal“ Haríňovi který ve své recenzi napsal, kterak SEPULTURA udělala nejlepší album od „Chaos A.D.“. Ten Juro opravdu nepřehání !!!

Medyed

sepultura.com.br
nuclearblast.de