Recenze: SEPTIC FLESH - Modern Primitive /2022/ Nuclear Blast

SEPTIC FLESH mám spojené se snad nejméně pro ně typickou deskou „Revolution DNA“ z roku 1999. nikdy jsem je blíže nesledoval, i když se okolí snažilo mi je jaksi „předtrávit“ a navnadit mě na jednu z nejosobitějších kapel, které kdy death metal obohatily o nový rozměr.  V případě SEPTIC FLESH  to byly symfonické prvky, byť albem, které mě zvládlo oslovit nejvíce, bylo album naprosto odlišné a ukazující SEPTIC FLESH  v úplně jiné poloze. „Modern Primitive“ je takovým druhým startem a druhým regulérním pokusem se hlouběji s řeckým fenoménem blíž seznámit a se značným zpožděním pochopit, co to bylo za pecku během devadesátek, kdy symfonické prvky v death metalu byly značně přelomovým počinem.

Bylo…? SEPTIC FLESH jsou pecka stále! Nemám sice žádný rozhled pokud kráčí o kompletní diskografii SEPTIC FLESH a omezím se proto pouze na „Modern Primitive“, ale jasné je jedno, toto album obsahuje obě roviny - symfonickou a brutálně metalovou - v ideálním poměru, kdy jedna rovina funkčně doplňuje druhou. Je pravda, že jsem byl věch těch vjemů dosti přesycen a chvíli trvalo, než jsem si jako miminko odříhl a začal vnímat nejen košaté aranže, ale především základ vlastních skladeb. Ač nejsem vášnivým příznivcem bombastických produkcí a symfonických aranží, SEPTIC FLESH nejsou jedním ze synonym epického symfonického metalu jen tak za účast. Než jsem se zvládl ponořit k jádru věci, rozhodně nemůžu tvrdit, že mě forma nezaujala, ale pořád tomu něco chybělo-něco, co by mě srazilo na zem. Trvalo dlouho, než do sebe začaly všechny součásti zapadat a pachuť obsahově chudé megalomanie se ráčila rozplynout. „Modern Primitive“ potřebuje čas na vstřebání, než začne naplno fungovat, tedy pokud nejste vyloženě skladní fanda SEPTIC FLESH, který je má do hloubky nastudované, zde tahle přechodová fáze zcela odpadá. Já si na ní docela vylámal zuby, ale vědom si jak fungovalo nebo spíše nefungovalo „Revolution DNA“, přiměl jsem sám sebe vydržet pár poslechů navíc, zdali přece jenom nezačnou metal se symfoňákem fungovat na vyšším levelu adrenalinu než prozatím fungoval, album mi připadalo takové rutinní a bez větší jiskry. „Modern Primitive“ není rozhodně na jeden fofrovitý poslech, prostě zde není šance pochytat všechny silné momenty a nápadité pasáže. Souhra skladatelské formy (poslední dobou zdá se SEPTIC FLESH chytli pořádnou slinu), nápadité struktury skladeb a bombastických aranží neúčinkuje hned, nastupuje postupně a v porovnání s první srážkou na mě „Modern Primitive“ působí zcela odlišně, jako by se jednalo o úplně jiné album, které mi kdosi nenápadně podstrčil místo první verze. Rozdíl v působivosti je málem nesrovnatelný, jediné, co to chtělo, byl dostatek času. S dostatečným časovým odstupem musím ocenit nepřepálenou stopáž alba, stejně jako jednotlivých skladeb, na ucpávky případných prázdných míst nezbývá prostor, pokud by měl červík snahu hlodat, skladba končí. Maximální zhuštěnost jde albu maximálně k duhu a v klidu se objede bez dlouhatánských výpravných kompozic.

Chybělo hodně málo a „Modern Primitive“ jsem docela rozcupoval, případně jsem o něm nenapsal ani řádku. Symfonickým aranžím jsem za poslední dobu naprosto a úplně odvykl a ani mi nechyběly, že jsem zavadil o „Modern Primitive“ bylo zčásti dílem náhody a zčásti způsobeno mou zvědavostí. Nahodit se zpátky na symfonický režim nebylo zrovna jednoduché, nicméně je z toho nakonec solidní zážitek, se kterým jsem ani moc nepočítal.

Medyed

septicflesh.com/

facebook.com/septicfleshband/

instagram.com/septicflesh_band/