Recenze: SEETHING AKIRA – Nozomi /2022/ FiXT Music

Tak na tohle bych si nevsadil ani s dvojkou pod kulichem! Albům tohoto typu se již léta úspěšně vyhýbám, páč z nich nemám dobré stavy. Není to proto, že by nu-metalové, metalcore a čeho ještě dalšího kapely byly objektivně blbé a nekvalitní, akorát se mi to v jednom balíku nechce trávit, má ušiska jsou nastavena až příliš starosvětsky a málo platné, většina z toho prostě není echt pro mě. Prostě nedokážu spoustu současné muziky patřičně ocenit proto, protože jí nerozumím. Nastávají však okamžiky, kdy zvědavě opouštím svou komfortní bublinu a navnaděn zvědavostí si sám sobě nalhávám, že ještě nejsem taková vykopávka a pouštím se na tenký led, kdy téměř vždy z tohoto mého snažení z toho něco smysluplného vypadlo – naposledy týpci LORNA SHORE, takže to s tím postupným kameněním, aby si za milion let měli marťanští archeologové nad čím lámat tykadla, to u mě stále není tak tragické.

SEETHING AKIRA pro mě byli především jméno, které kolem mě nedávno, max někdy kolem roku 2018 proletělo, ale nijakou extrovní povědomost jsem o nich neměl. Mlhavě jsem je řadil pomezi metalcore kapely, kterých bylo všude jako hnoje a vpravdě jsem ani nepátral po důvodu, proč se jimi zabývat. Ten jsem měl až do konce prosince roku minulého a ani první poslech mě nepřiměl přehodnotit postoj. Druhý poslech nastal zcela neúmyslně, když jsem se v autě umáčkl a vzhledem k nepřehledné dopravní situaci jsem zhola nic mačkat nemohl, a tak mi SEETHING AKIRA buráceli v autě až dokud jsem neminul značku konec obce Havlíčkův Brod. Z toho, co mi připadalo jako stokrát vymlácená sláma, se pomaloučku polehoučku začalo klubat cosi, co rozhodně nevypadalo jako x-tý odvar bez chuti a zápachu. „Nozomi“ se zčásti vymyká běžnému chápání, spojuje elektroniku, metalcore a možná i ten nu-metal (když už tady metám kozelce se stylovými škatulkami) způsobem, jaký jsem dost možná ještě neslyšel. Stranou nechám geniálního šílence Devina Townsenda, SEETHING AKIRA si totiž razí vlastní tunel, a je při tom evidentně srandy kopec. Ne, že by se o tenhle stylový mišmaš nepokusili jiní, je zde ovšem mimo jiné jeden zásadní rozdíl - většinou se to dalo poslouchat jen s maximálním sebezapřením a pouze na vlastní riziko. Album těká od hutných metalových riffů k elektronickým beatům cestou necestou přes občas popové melodie, přebrodí klasicky rockové postupy a zazdí to rapem. Švihlá kombinace, ale funguje to.  

SEETHING AKIRA nelze upřít značný kompoziční talent, každá skladba je o něčem jiném, „Nozomi“ přesto nelze popsat jako nesourodý chaos, ale přesně naopak. Není okamžiku, aby se něco zajímavého nedělo, co udržuje mou pozornost a dokáže mě překvapit. Balancování nad komerční propastí na dohled metalové bažiny za poslední dobu takto skvělým způsobem zvládl málokdo, SEETHING AKIRA jsou navíc natolik hraví a rafinovaní, že jim to prostě dobrovolně žeru i s kastrolem. Tam, ke častokrát nacházím dutý prázdný prostor, „Nozomi“ zaplňuje každou škvírku a vykresluje velice barevný a poutavý vlastní mikrovesmír. Pořád tvrdím, že v tomto stylu nejsem doma a nevím, co by se muselo stát, aby se něco zásadního změnilo. Sem tam dojít na pokec, když se v sousedství urodí album, které se vyloženě po všech myslitelných stránkách povedlo, s tím nelze mít problém. Musím sebekriticky přiznat, že mě SEETHING AKIRA nachytali, jak se říká na švestkách. „Nozomi“ je bezesporu skvělé album a jen potvrzuje, že nakonec na formě nezáleží tolik, jako na obsahu.

Medyed

facebook.com/seethingakira
instagram.com/seethingakira/
twitter.com/SEETHINGAKIRA
Spotify - Seething Akira