Recenze: SEBASTIEN – Quo Vadis /2024/ Smile Music Records
Po relativně 
odlehčeném a písničkovém albu „Integrity“ jsem neskromně očekával, že SEBASTIEN opět zahustí prostor a opět dojde na vyšší podíl progresivních elementů. Těžko si myslet, že můj názor něco změní, nicméně můj hlas byl v podstatě vyslyšen. SEBASTIEN na „Quo Vadis“ nasadili moderní zvuk, skladby jsou více navrstvené, přitom v nich zůstává výrazně patrná hitová stopa „Integrity“. Spojení obou rovin funguje jako velmi pikantní pokrm s mistrně vybalancovaným poměrem jednotlivých ingrediencí. SEBASTIEN si vždycky dávali záležet na grafice obalů a „Quo Vadis“ není výjimkou. Hudební album je komplexní zážitek, který se neomezuje jen na zvukovou stopu. Grafika a zvuková složka tvoří společně působící celek a o ten jsme ochuzeni, pokud hudbu „konzumujeme“ pouze v digitální formě.
Se současným power metalem mám poslední dobou takový problém. Řada alb je příliš generická, jako by se kapely spokojily se zavedenou formou a neměly chuť vydat se alespoň zčásti vlastní cestičkou. Prostě žádné nervy, nebudeme si trhat žíly, dyť to takhle bohatě stačí. Ne, že by to byl nějaký průser, to určitě ne, ale zívací sklony se začínají projevovat. To ovšem není případ SEBASTIEN. Z jejich skladeb slyším pevný hard rockový základ a jeho volnost v kolenou, přetavenou do současného výrazu. Ze skladeb čiší zápal a živočišná energie, přitom jejich produkční ošetření je přesně v duchu současných trendů a možností a hrozba digitálního chladu a emoční placatosti vykukuje za rohem. Ač se tahle jobovka naprosto nabízí, já ten pro mě nepříjemný pocit nemám, „Quo Vadis“ využívá současné produkční zvyklosti zcela ve vlastní prospěch.
„Quo Vadis“ neschází hitový potenciál. Ambice býti hitem má v podstatě každá ze skladeb a nemluvím zde o hitovosti kovaného mainstreamu, kde kromě hitovosti toho není už moc co brát. Album budí dojem jednoduchého a posluchačsky nepříliš náročného alba. Ono to tak zčásti i je, ale díky skladatelské šikovnosti a nápaditosti aranží skladby postupně rostou všemi směry. Už si nepamatuji, kdo to kdysi řekl, nicméně tento citát minimálně zčásti platí i pro „Quo Vadis“: „Blbec se bavil a inteligenta to neurazilo“. Druhé části této věty album ovšem utíká z dostřelu, bylo by hodně málo, kdyby jenom neurazilo. Počáteční zdání jednoduché nenáročnosti mizí jak pára nad hrncem, jakmile ze stínu vystoupí a začnou působit šikovné detaily a práce s emoční vrstvou skladeb. Titulní „Quo Vadis“ ukazuje poměrně drsnou a moderní tvář SEBASTIEN, dramatická atmosféra pak skladbu dotahuje k absolutoriu, nechci používat silná slova jako úvod z říše snů, ale daleko k němu není. Výrazově odlehčenější „Žít“ stojí na silné melodice a ještě silnějším refrénu, následovaná svižnou peckou „Vteřiny“ za účasti Philippa R. Portera, vybičované energie a bezchybná gradace vytváří jeden z výškových táborů. Dalším hostem na albu je Shirley Tracanna (PASSION OF HATE, WISHMASTERS), která vyšperkovala „Smutky“, další nekompromisní hit. Když už jsem se pustil do seznamu hitů, nemůžu opomenout „Svým srdcem zabíjíš“. Souboj atmosféry, strhující melodiky a výbušného sólování končí mrazením za krkem, a mrazí i po několikanásobném poslechu. Dalšími tutovkami jsou „Prázdná náruč“ a závěrečná emotivní balada „Ozvěny“. Lepší je ji nechat déle působit, první dojem se mnou nijak zvlášť nezamával, ovšem ten druhý je už o něčem jiném. Předělávka jako bonus bývá většinou na albu více méně do počtu a přesně tohle jsem si myslel i teď. Sáhnout po „Olympickém“ megahitu „Slzy tvý mámy“ znamená uplést si na sebe hodně dlouhý bič. Preventivně jsem nečekal nic a nechal se překvapit. K Jirkovi se přidal Láďa Křížek s mistrem Jandou a celé snažení dopadlo velmi dobře, o kusu do počtu nelze vůbec hovořit.
„Integrity“ si to ode mě nezaslouží, ale „Quo Vadis“ se mnou jednoduše cloumá s výrazně větší silou.
Medyed
Komentáře