Recenze: SEBASTIEN – Integrity /2020/ Smile Music
SEBASTIEN máme u nás jako takový seriál, „Integrity“ nese číslo 4. Recenz
e v pořadí již čtvrtá na jejich studiový počin, tím se mnoho kapel na našem webu pochlubiti nemůže. Musím úvodem konstatovat, že pro mě jako recenzenta a fanouška v jedné osobě je každé vydání alba SEBASTIEN spojeno s nemalým očekáváním, SEBASTIEN nastavili sami sobě kvalitativní laťku do úrovně, která jednak tako očekávání vzbuzuje, na druhou stranu překonávat tuto výšku není vůbec záležitost jednoduchá a je to takový upletený bič sobě samotným. Že bude „Integrity“ poněkud jinačí oproti „Act Of Creation“ již kapela avizovala, ale týkalo se to především přechodu z engličtiny na místní dialekt. Jasno bylo až, když ven vylezly první dva singlíky. Moje „Sibylina“ chvilka se výjimečně potvrdila, předchozí EP „Behind The World“ zanechalo jisté stopy, nicméně na otázku, zda SEBASTIEN zcela následují „popovou“ (prosím nebrat úplně doslovně) linii EP, odpověď zní „NE“!!!
SEBASTIEN verze závěr roku 2020 jsou každopádně přehlednější, což mě na druhou stranu trochu mrzí, jejich progresivní rovina mě nesmírně bavila a zjednodušením projevu progrese vzala poněkud roha. Nu což nelze očekávat, že bude každý metat kozelce podle mých představ. Pokud zapomenu na své nadšení z progresivní roviny SEBASTIEN, ta samozřejmě zcela nezmizela, ale ustoupila ve prospěch „písničky“, koná se tu parádní mejdan. Současní SEBASTIEN – to je lehkost a elegance sama. Byl jsem upřímně zvědav, co dalšího „Integrity“ skrývá kromě již na veřejnost proniknuvších singlíků. Že se nebude jednat o zaprděný a podbízivý pop-rock, bylo už v tuto chvíli jasné, „Tornádo“, první singl a zároveň otvírák celého alba obsahuje nám důvěrný rukopis SEBASTIEN, vzletné a návykové melodie opět nechybí, dynamické bicí dodávají skladbě potřebný švih, jen v přístupnější a odlehčenější podobě. V každém případě je tento posun tou nejvýraznější změnou bez toho, aby kapela vyklízela vlastní opěrný bod a zároveň se podařilo otevřít se nenásilně nemetalovému publiku – hardrockový odér nasadil lesklý vyleštěný fráček a stylistická komis uznale tleská. Pokud se album bude ubírat v tomto stylu, nebude lehké hledat nějaké ty blechy. Jízda pokračuje důraznou „AntiProrok“. Staré známé do detailu vypiplané aranže, dávající prostor pro drobné instrumentální fígle a hravé momenty jsou tím, co prozatím z každého alba SEBASTIEN dělaly neobyčejnou záležitost, obsahuje nejen tahle skladba, nicméně zde to stojí za vypíchnutí. „Nechtěná“, druhý singl, s tím prvním nefalšované hitovky prosté pejorativního smyslu tohoto slova, lehkost a sametovost kontrastuje s textem, který zas tolik do skoku z radosti není, ovšem to do sebe parádně zapadá a má to skvělou a poutavou atmosféru, po popové nasládlosti a emoční placatosti nenalézám ani stopy, byť se tak možná na první nesoustředěný poslech nám staromilcům, vyrostlým na syrovém heavy metalu, může zdát. „Bičem Proti Lásce“ pokračuje v melodických hodech, kytara ve společném zátahu s klávesami vytváří velice zajímavý celek a silné melodie táhnou do vyšších pater, v pravý čas zahušťují prostor, a poté naopak ve vhodný čas na intenzitě uberou. Pomalá a emotivní „Jdi Dál“ je baladou z těch, která chytne na tom správném místě a citlivější povahy uroní slzu, přitom se nejedná o romanťárnu v měkkých deskách vycházející v statisícových nákladech. Emoce tečou proudem s vytříbeným citem pro výstavbu skladby, je to slušná síla s vyváženým poměrem té kolikrát vysmívané romantiky, silného příběhu a obecného principu metalové balady s řádnou dávkou dramatu. Hard rock v plné síle vylézá na povrch v „Touhách“ – nápaditost a hravost potrhuje absolutně uvolněná a nevázaná střední část, kde (doufám, že nemám sluhové halucinace) se ozvou dechy, já nemám sebemenších připomínek. „Věřím“ na to jde z odlišné strany, melancholická nálada, nikam se nežene. Pomalejší tempo dává maximálně vyniknout citlivé melodii a vůbec působivosti jako celku. „Labyrint“ už tlačí na pilu v klasickém metalovém vzorci podpořeným silným refrénem. Říznější kytary skladbě dodávají tu správnou metalovou šťávu a klávesy potřebnou dramatickou náladu a přesah do několikrát již zmíněného hard rocku. Nápady se nešetří a adrenalin bez problémů stoupá rychle nahoru, závěr se blíží a zatím nemůžu říci, že by nějaká skladba viditelně pokulhávala. „Vstávej“ vytahuje jako eso z rukávu další silnou nosnou melodii a silný zpěvný refrén. Jakoby si SEBASTIEN nechávali nejsilnější kusy na závěr alba, ale to může být pouze můj subjektivní dojem, kdy už mám první ochutnávky zažity a teď na mě působí plnou silou hlavní chod. Ani momentální pocit z dramaturgie „Integrity“ nic nemění na tom, že druhá polovina alba v ničem neztrácí. Závěrečná „Zatmění“ v pomalejším tempu neztrácí sílu, je nádherně vygradovaná a sama za sebe i jako závěrečná skladba funguje bezchybně.
„Integrity“ možná zpočátku trochu klame tělem. Přístupnější forma neznamená plochost obsahu, „Integrity“ se může směle rovnat starším sourozencům, je to opět kvalitativně velmi vyrovnané album se silným příběhem a atmosférou, plné nápaditých a silných melodií a skvěle zahrané, šumí jako skvělé šampaňské. Takže tak, jsem opět navýsost spokojen…
Medyed
Komentáře