Recenze: SCREAMER – Kingmaker /2023/ Steamhammer / SPV
Naprostá klasika, 
pevně ukotvená v heavy metalové tradici. SCREAMER evidentně netrápí, že honící psi současných trendů už dávno zmizeli za obzorem a prach se dávno usadil. SCREAMER si jedou „to svoje“ a jde jim to více než dobře. SCREAMER nejsou tak urputně „true“, značná volnost v kloubech jim poskytuje značný manévrovací prostor a především přirozenou lehkost, s jakou přesvědčivé sází do placu všechna ta osmdesátková klišé, která v jejich případě ani jako klišé nezní. SCREAMER svou lehkostí a chytlavostí spíše připomínají zmetalizovanou AOR kapelu zpoza velké louže, což prosím nepovažovat za hanlivé přirovnání – naopak, tohle spojení se mi velmi líbí a je vlastně i příčinou toho, že se o SCREAMER hodlám zmínit. Současné směřování tzv. powermetalu mi přijde už takové buď přesvalené a na straně druhé nablýskané jako laciná cetka. SCREAMER nejsou ani jedno, je z nich cítit původní hard rockový základ heavy metalu a zároveň nejsou příliš archaičtí.
Takoví HAMMERFALL ve značkovém saku…ne, neberte tenhle příměr příliš doslova, byť obě kapely toho mají společného poměrně dost. Obě jsou ze Švédska, obě jsou příjemně poslouchatelné a disponují výraznou melodikou. Vytasit se SCREAMER se svou muzikou o dekádu dříve, možná by se děly věci, na kterých by SCREAMER možná vyletěli do hvězdných výšin. Na „co by, kdyby“ se ale nehraje, vlna zájmu se přehnala. Co však SCREAMER nikdo nevezme, je jejich skladatelský potenciál a nenucená elegance. SCREAMER se usadili na území, kam HAMMERFALL v jednom případě nakoukli a hned dostali od mnoha fanoušků přes prsty s jasným signálem, že tudy tedy ne, přitom podle mého názoru jim to šlo velmi dobře. SCREAMER nejsou tak siloví, v jejich stylu se objevuje nejen heavy metalová linka, ale velmi brzy i chytlavá písničkovost a volnější forma hard rocku jako velmi chutné koření výsledné podoby již páté desky, kterou nás SCREAMER poctili.
„Kingmaker“ je album na pohodu. Nikam se nežene ani nemáchá mečem vysoko nad hlavou, srší z něho vyrovnanost a poctivě odvedené metalové řemeslo. Pojmem vyrovnanost se dá bez výhrad popsat i úroveň naprosto všech skladeb na „Kingmaker“ obsažených. Na „Kingmaker“ nenacházím slabý kus, skladby se striktně nedrží jednoho vzorce, jejich spontánní hitovost a stylová oscilace od metalové klasiky přes AOR po opar současné powermetalové scény. Na první pokus může „Kingmaker“ působit možná až příliš klidně, na ten druhý pokus už ale sází trumfy na stůl a je vážně co poslouchat. „Kingmaker“, toť jasně stylová záležitost, která nezklame.
Medyed
Komentáře