Recenze: SCAR SYMMETRY – Singularity (Phase II – Xenotaph) /2023/ Nuclear Blast
Tuhle 
kapelu jsem tak nějak ztratil z dohledu kolem roku 2011, kdy vyšlo jejich dle mého vrcholné album „The Unseen Empire“. Ticho na mé straně trvalo až do dnešních dnů, tedy ne, že by SCAR SYMMETRY nevydávali desky, ale já je trestuhodně zazdil. Jednou takhle jsem pojal chuť oprášit jejich neméně dobrou desku „Pitch Black Progress“ a hle, zjistil jsem, že vydání nového alba je na spadnutí. SCAR SYMMETRY jsou zjevně při chuti, „Singularity (Phase II – Xenotaph)“ totiž odhaluje velmi sympatický skladatelský potenciál, který v kapele stále třímá.
To, že se se SCAR SYMMETRY za celou svou dosavadní kariéru nevymanili ze zvyklostí severské melodiky, chápu jako jednoznačnou výhodu. Sice forma není něco, z čeho by mi padala čelist kvůli prudké originalitě, ovšem uchopení standardní formy je již úplně jiné espresso! SCAR SYMMETRY si vypěstovali za léta existence svébytnou, sametovou melodiku, díky níž je lze poměrně snadno identifikovat. Melodie tvoří vůči razantním pasážím výrazný kontrast, který ale nepůsobí nepatřičně, je to spíše svébytný kompoziční patent. Postupem času se hrany poněkud obrousily a SCAR SYMMETRY získali až lehce progresivní nádech. „Singularity (Phase II – Xenotaph)“ má v diskografii SCAR SYMMETRY pořadové číslo šest a nabízí se, že to nejpodstatnější kapela už řekla na předchozích deskách a ke slovu se už bude hlásit jistá setrvačnost a hra na jistotu. To si ale ani náhodou nemyslím. „Singularity (Phase II – Xenotaph)“ je výjimečné především v jednom ohledu – s obdivuhodnou lehkostí spojuje původní drsnost s chytlavostí, jako by to bylo něco zcela běžného, co dá dohromady i metař od technických služeb. Jenže je jasné, že to, co vypadá jako brnkačka, ve skutečnosti má do ní velmi daleko.
Celá deska mi přijde jako dramatické představení v opuštěném divadle. Teatrálnost albu rozhodně nechybí, funguje ovšem pouze v míře, aby nezdivočela a nezadupala do prachu živelnost a přirozený temperament každé ze skladeb a když říkám každé, tak každé. Určitě bych na albu našel nějaká ta klopýtnutí, případně citace léty ošoupaných šablon, nicméně by to stejně nehrálo podstatnou roli. „Singularity (Phase II – Xenotaph)“ je každopádně mnohem lepším albem, než jsem si dovedl dopředu představit, a to podotýkám, že jsem měl SCAR SYMMETRY poměrně zažité. Jasně, SCAR SYMMETRY se výrazově posunují minimálně, ovšem stále jsou velice přesvědčiví a svých nejsilnějších stránek využívají na maximum.
Medyed
Festovní recenze po které se vrací do práce Stockholmský popelář Přelamovač (28. 6. 2023 19:15)
Ufff, to bylo těsně. Celá kapela Scar Symmetry lítala týden po zkušebně a kroutila palicema v totálním nervu, jak jejich desku zhodnotí Zmrdojed z metalajnu, kterej každou sobotu večer na chvíli vypadne, protože Dědkův penis v náladě po přičichnutí k pivu zacpe výfuk od serveru stejně neomylně, jakože je každej jeho report jen jeden obří oslí můstek. Nejen kapela, jakmile bylo jasné, že se pracuje na recenzi, tak se v podstatě zastavil veškerý ruch ve Stockholmu. Dobří lidé ve Švédsku si nyní mohou oddychnout a začít zase žít. Děkujeme.