Recenze: SCABBARD: V Říši Zla /2020/ Slovak Metal Army
Zlínští SCABBARD mi jako jméno nejsou neznámí, registruji 
je od svého studentského období, nicméně jsem je nikdy neměl nijak důkladně naposlouchané. Slaboučkým flastrem na moji trestuhodnou nedbalost budiž tento článek, sepsaný při vzácné příležitosti vydání jejich třetího alba a jsme zase u toho – kolikátá je to už kapela, kterou si do uší dostávám zpětně, od posledního alba směrem k debutu. SCABBARD mě bez problémů vrací do mých středoškolských let, kdy jsem metal hltal po hektolitrech a tento syrový energický mix thrash a death metalu byl setsakra v kurzu, a to celosvětově. Mnoho bratrů ve zbrani prodělalo velmi zajímavý vývoj různými směry, mnoho jich setrvalo u hrubého výrazu, což bylo tenkrát pod vlivem převládajícího náhledu považováno za zastydlost a staromilství – on ten překotný vývoj za každou cenu a padni komu padni mnohým kapelám zlomil vaz. A pak si čiňte závěry, recept ani návod neexistuje a je to tak v nejlepším pořádku.
Stylové intro máme za sebou a nikdo snad nemůže být na pochybách, podle jakých not se bude hrát. „Novodobá Šlechta“ je jako granát hozený nepřítelem a Vy máte několik málo vteřin mu ho hodit zpátky, aby Vás nenadělal sekanou (pokud se ovšem nejedná o teplý granát, ale o tom úplně na závěr - možná). Nekompromisně thrashové pasáže se poctivě střídají s deathovým kulometem, skladba si drží přitažlivé napětí, pokud takhle, budu si slastně pomlaskávat. Že „V Říši Zla“ nebude slabý čajíček, avizovala ještě před vydáním skladba „Zabil Svou Duši“. V kontextu alba její síla ještě roste, sice to může být jenom placebo efekt, ale „Zabil Svou Duši“ má skutečně zabijácký potenciál, což lze ve stejné míře říci i o „Válka Je Kurva“. Řádně ostré tempo proložené melodičtějšími prvky je odzbrojující, má to parádní energii. „Depka“, na to že se zaobírá neveselým duševním stavem, skočný rytmus v kombinaci v groovy pasáží v úvodu budí dojem, že s prvním rumem po ránu bude po depce. Změny tempa a střídání tempa bez problému udržuje pozornost a neustálé napětí, co ještě bude následovat. „Soudný Den“ se naproti tomu drží staré a hrubé thrashové formulky v ryzí podobě z druhé poloviny
osmdesátek, krásně se to poslouchá a je to naprosto a bez námitek uvěřitelné. Je slyšet, že SCABBARD patří mezi první generaci thrash metalových kapel, byli „u toho“, jsou prostě „dobová kapela“ a na tento vzorec mají patent. „John Wayn Gacy“ má nádech hororu, ze středního tempa vybuchuje do drtivé rychlosti, skladba ostrá jako skalpel patologa s mrazivou atmosférou, zaťukat teď někdo na dveře, dělám že nejsem doma. Děs zůstává, přichází „Anitkrist“. Black metalové koření není thrashi a deathu cizí, zde dodává skladbě energii a sílu navíc, přímočarost kosí vše kolem. Jako bych v dáli slyšel ozvěnu bestiality „Pleasure To Kill“, ani ne tak ve formě, jako v atmosféře. „Cesta“ se převaluje pomalu, aby se vpůli překlopila do nekompromisního thrashingu, rychlejší pasáž zní naprosto skvěle, skvěle a přesně to šlape. „Jménem Kříže“ se nikam bezhlavě nežene, kluše si ve střední rychlosti a postupně nabírá na síle, aby v závěru příjemně gradovala.
SCABBARD se drží svého tradičního ševcovského kopyta, a když už jsem u toho obuvnického přirovnání (zde se to náramně hodí, už jen vzhledem k tomu Zlínu), rozhodně od nich nelze čekat, že budou šít manažerské polobotky. Z této ševcovny již potřetí vzešly poctivě zpracované těžké odolné kanady (pro ty co, již nemohou pamatovat vojenskou službu – kanady, toť těžké kožené vojenské boty, co vydrží téměř cokoliv), se kterými Vás žádný rozmar povětrnostních podmínek nemá šanci překvapit. Sečteno a podtrženo, „V Říši Zla“ je poctivé řemeslo hrubého zrna.
Medyed
Komentáře