Recenze: SCABBARD – Čas zabíjet /2024/ vlastní vydání

SCABBARD by se dali označit za typickou devadesátkovou kapelu, vycházející ze zlatého období pro thrash a death metal, kdy silně rezonoval zásadní vliv druhé poloviny osmdesátých let a vycházela zásadní žánrová alba, citovaná a braná jako nezpochybnitelné pilíře metalu jako celku. Scéna se mezitím stihla několikrát obrátit naruby, trendy přicházely a odcházely, některé měly vyloženě jepičí život, některé se těší obstojnému zdraví doteď. Proč vlastně začínám takhle zeširoka – chci tím říci v podstatě jednu věc, a tou je značná relativita pojmů „nový“ a „starý“ a jejich limitovaná vypovídací hodnota co do kvality obsahu. Příkladem toho, jak se s naprostým klidem vyfláknout na současné trendy a hrát si podle vlastního bytostného nastavení a neznít jako útrpná parodie ranných devadesátek a konec konců i sebe sama, jsou právě SCABBARD – kapela, která byla „u toho“.

Pokud vám „Lidské loutky“ způsobovaly vzestup endorfinů na návykovou hladinu, „Čas zabíjet“ je přesně to album, které byste neměli v žádném případě minout. Čistá a koncentrovaná esence podoby thrash / death metalu, která mi přenastavila a řádně posunula vnímání extrému v náctiletém období, prostá krášlicích procedur a moderních derivátů, na mě působí lépe než tři neděle v lázních. Jen ten pohled do zrcadla mi nemilosrdně připomíná, že už si můžu tykat s týpkem, kterému říkali Abrahám. „Čas zabíjet“ je nekompromisní stylovka, kterou zažraní progresivci pravděpodobně nepochopí, nicméně bych situaci neviděl tak černě. Stačí pouze jedna jednoduchá věc, kterou je obrazně řečeno dostatečně otevřené hledí a otevřenost různým formám vyjádření. Album plně využívá současných zvukových možností a hlášky typu „zní to jako demo z devadesátek“ mi připadají lehce zbytečně. Jistě, pojetí i struktura skladeb zcela jasně odkazují na devátou dekádu, o tom nemusíme vést emotivní spory, ale zvukově je to úplně jiný hrnek kafe. Napadá mě jedno přirovnání, které míří k holandským neznabohům LEGION OF THE DAMNED. Ti podobným způsobem vyplenili špajzku současných zvukových možností až do základů ku prospěchu svému a v neposlední řadě i k užitku posluchače. „Staré“ kapely v mnohých případech díky modernímu zvuku (prosím nebrat jako synonymum sterilní produkce a všemožného „rovnání“ a samplingu) získaly na útočnosti a v nejlepším smylu na jedovatosti. „Čas zabíjet“ nedaruje svému názvu zhola nic. Drtivá energie a hrubost až na kost, propletená melodickými vyhrávkami je typickým albem na jeden zátah, kdy se drtivého sevření vymaňuji až s koncem poslední skladby. Sekané thrashové riffy, zběsilé nájezdy, štiplavý a tíživý pach smrti spojený do animální zuřivosti může s klidem plnit úlohu nepřikrášleného soundtracku k prudce aktuální situaci kolem nás, kdy v sobě krmíme spíše temnou stránku našeho já, která nás nakonec ovládne a sežere zevnitř. Je každopádně na každém, jak svoje démony zvládne a udrží je na co nejkratším řetězu.

„Čas zabíjet“ v mém případě funguje jako skvělý ventil nahromaděných emocí, aby se vší úctě odporoučely do bezpečné vzdálenosti. Čím více mám takových alb po ruce, tím lépe. Tím nechci tvrdit, že jsem zarytým až fanatickým posluchačem pouze hrubého nátěru – pravidelně ulétávám prakticky všemi směry, ale návraty na domovskou základnu mají vždy neopakovatelné a nenapodobitelné kouzlo.

Medyed

 scabbard.cz/

facebook.com/Scabbard.band/

bandzone.cz/_97687