Recenze: SAXON - Carpe Diem /2022/ Silver Lining Music

Jistota, na kterou se můžeme spolehnout. SAXON  si bezpochyby drží formu, pokud to vezmu hezky z gruntu, posledních cca třicet let (od alba „Dogs Of War“) v podstatě nelze šlápnout vedle. Jsou zde samozřejmě i slabší momenty, které mě zas tolik za srdeční pumpu nechytají, ovšem celkově vzato to nemá na komplexní obrázek takový vliv. SAXON  maximálně zručným a přirozeným způsobem do svého výrazu zakomponovali modernější postupy, aniž by ztratili svůj výlučný rukopis. V živé paměti mám především ten nával adrenalinu, když mě srazil ze židle masivní zvuk alba „Metalhead“, samozřejmě zvukem to nekončilo a vrněl jsem spokojeností nad tvůrčí formou, jako na přelomu tisíciletí kapela měla. Co jsem ovšem nečekal a byl jsem z toho pozitivně vykulen, že tato tvůrčí forma SAXON i přes zcela logické dílčí výkyvy neopustila do dnešních dnů. Nikdo nemládneme a z mých metalových hrdinů se pomalu ale jistě stávají velební kmeti, kteří by si v klidu mohli užívat muzikantského důchodu a už nic moc neřešit. Fakt, že se ikony NWOBHM na roli pánů na odpočinku nechystají a mají stále co říci, je věc prostě neobyčejná.

Po albu coverů „Inspirations“ možná dozrál čas na uzavření časové smyčky. „Carpe Diem“ zní více klasicky, než řada alb před ním. Jak se na tom podepsala producentská práce Andyho Sneapa a do jaké míry je to záměr kapely nebo důsledek spontánního procesu, je na jinou debatu. Jisté je, že „Carpe Diem“ obsahuje autentickou atmosféru skvěle podpořenou současnou produkcí, která jednak v maximální míře udržuje osmdesátkový feeling a stejně tak přidává švih a dynamiku. Novodobá diskografie SAXON tak dostala další z pevných opěrných bodů, při vší úctě k „Battering Ram“, „Unleash The Beast“ , „Sacrifice“ a „Thunderbolt“, z „Carpe Diem“ mám téměř ten samý pocit, jako z „Call To Arms“ a především „Inner Sanctum“, které považuji za vrcholné položky diskografie SAXON za posledních dvacet let.  

„Carpe Diem (Seize The Day)“ nepřipouští pochybnosti, o čemže to bude. Famózní ústřední riff a strhující rytmika, elektrizující atmosféra. Vše je důvěrně známé, typický rukopis a melodika, přesto to má stále dostatek síly a přesvědčivosti. „Age Of Steam“ přidává na dramatičnosti, nádherně šlape, Biff žene hlasivky do větší zátěže, melodická pasáž v závěru sóla skladbu dotahuje gradaci skladby do slastného bodu, no čekal jsem obvyklý vysoký standard, ale až takhle? To si nechám líbit. Epická „Pilgrimage“ tím nejlepším způsobem odkazuje na tento typ skladeb napříč historií kapely, myslím že není úplně nutné je vyjmenovávat, jakmile se zaposloucháte, začne vám to naskakovat samo. Není jednoduché vybrat z aktuální kolekce absolutní hitovku, ale pokud bych měl nahodit bleskový tip bez dlouhého uvažování bych ukázal „Remember The Fallen“ - síla přeukrutná, drtivý klasický riff, naléhavá melodie, sólování jako pořádně silný energeťák. Síla se stupňuje - následující „Super Nova“ přidává na razanci a SAXON cení zuby jak zamlada…jo to bylo tenkrát, kdy jsem opustil školku a vyrazil vstříc povinné školní docházce, o existenci SAXON nemaje ani potuchy.  Dramatická „Lady In Gray“ udržuje mé napětí, co ještě přijde, zatím to je beze ztráty bodů a spanilá jízda, čemuž „Lady In Gray“ zdatně dopomáhá.  „All For One“ je z podobného těsta, jako byly blahé paměti „Motorcycle Man“ a „Heavy Metal Thunder“.  Jasný odkaz na to nejklasičtější období kapely vychází na sto procent, skladby mají neskutečnou šťávu, prostor pro vnikání vzduchu prostě chybí. „Black Is The Night“ je jako úder palice na kovadlinu, zatěžkanost ji nepřekáží v čarování s náladou, střídání odlehčenější a těžší polohy nemá slabin.  Závěrečný úprk „Living On Te Limit“, pokud jsem již vzpomenul počátek osmdesátých let, se náladou blíží k „To Hell And Back Again“, tohle je klasika v živoucí formě, co dokáže mnohým dorostencům ještě řádně nakopat prdel!!!

Medyed

saxon747.com/

facebook.com/SaxonOfficial/

instagram.com/saxon.official/

youtube.com/user/PlanetSaxon