Recenze: Sapon - Sapon (2018)

Plzeňská legenda o sobě dává opět vědět eponymním albem. Hned na úvodu jsem nucen sebekriticky doznat, že mezera zvoucí Velké příkopové bariéry mezi singlíkem „Šance Pro Tebe“ / Dračí Doupě“ a tímto albem, kdy jsem znovu nahodil kontakt s kapelou, je šílená. Po třiceti letech (tehdy se můj věk potkal s číslem 14) se se SAPONem potkávám znovu.  Eponymní novinka mě ve vteřině hodila zpět a tu monstrózní časovou díru vymazala jak likvidační kufřík ze seriálu „Návštěvníci“. SAPON to prostě hrne stále stejně a po svém, jako koncem let osmdesátých, kdy jsem prvně dostal dávku jejich verze hard rocku symbiotického s raným heavy metalem. Naprosto typickým pro SAPON byla vždycky živelnost a přesvědčivá energie, kterážto rozmetala veškeré pochyby, co se týče stylové pravověrnosti a metalové pravosti (dneska drobet k pousmání, nicméně tenkrát to mnozí ukrutně řešili). Dosti stařecké nostalgie, píšeme rok 2019 a SAPON tu jsou stále a navíc s aktuálním albem.

„Let Orla“, úvodní šleha, a typický zvuk, který kapelu jasně determinuje už těch třicet let a dost možná i více (výš naladěná kytara a dopředu posazená a krásně slyšitelná basa), nedá prostor pro dilema – typičtí SAPON s veškerou svou živelností neztrácejí svůj švih. Skladba má dosti sil vtáhnout posluchače do epicentra dění a držet ho nenásilně pod krkem po celý hrací čas. Metalová poloha kapely zde dostává vzorové vyjádření a moje nicotnost je zvědava, co bude následovat. „Zase“ přidává na razanci a jízda pokračuje. Pokud si zde plácám játra o metalové poloze, mám zcela jasně na mysli ten metalový nátisk nesoucí podobu metalu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy si „Mejdni“ a „Jidáši“ mohli o velkých pódiích ještě nechat zdát před spaním. „Zase“, skladba pamatující půli osmedesátek, má tu konzervativní patinu krásně vybarvenou a co hlavně…bez mrknutí oka v plné míře uvěřitelnou. Na stejné vlně pokračujeme dále. „Zombie“ ve středním valivějším tempu sází klasické figury s lehkostí, jako by to bylo rutinní ranní kafe s rohlíkem. Žádná okázalost, jen poctivé řemeslo beze stopy kalkulu, a o to více toho správného brnění a podprahových vln. „Crazy Rider“ je již o poznání rockovější, valí se jak láva z právě vybuchlého vulkánu. Basa opět nádherně následuje kytaru a kouzlí nádherně hutný spodek, a mé staromilské slechy se kroutí radostí. „LDN Blues“ se vrhá naplno do hard rocku a dle názvu se pomalu potácí v bluesovém rytmu. Někomu tahle věc může spolehlivě způsobit mírné potíže, nikoliv mně. Instrumentálně se mi tahle fáze velice pozdává a dává jasně najevo, že SAPON se neženou do křeče jedné až tří šablon a s elegancí si proplouvají výrazově volnějším hard rockovým herním pláckem. „Pekelný Ráj“ se zčásti vrací k metalovému výrazivu, nebo ještě přesněji, k malému velkému muži jménem Ronnie James Dio. Výstavba melodie a nosného riffu mi tohoto drobného velikána vcelku výrazně evokuje. „ Máš Dost?“ dusá ve středním tempu okolo klasicky metalového riffu, beze ztráty výživnosti a přitažlivost. „Cesta Na Jih“ se k mé radosti opět rozběhne do vyšší rychlosti, věrna výrazovým zdrojům metalové klasiky, a sama klasikou je, jedná se opět o vzpomínku na léta osmdesátá a jasný důkaz, že SAPON na tom již tenkrát byli co se nápadů a instrumentace týče, velmi dobře.  „Happy Vlak“ zase zpomaluje do dusavého tempa, a díky němu vyniká ústřední nápad, kvalitní instrumentace a přesná rytmika. Jakkoliv bych nechtěl vypichovat ústřední a nejsilnější momenty, zde je jeden z mnoha. „I´m So All Right“, hard rock získává převahu, text je náhle vážnější a atmosféra je naprosto jasně v hard rocku z časů, kdy jsem sotva zvládl tahat dřevěné autíčko na špagátku po dvoře. Toto je vážně vynikající práce, při vším respektu ke skladbám předchozím. „Sheol“ – vracíme se k ostřejší munici z roku 1986 (tuším, přec jen začínám již pozvolna senilnět), a k více vyceněných tesákům, toto by rovněž Medyedovi šmakovalo, plno drobných instrumentálních chuťovek v jinak přímočaré skladbě, završených zdařilým sólem. „Ron Jeremy“ je taková skoro „motorheadovka“. Jako závěrečný kus paráda, na konci si protřepat prořídlou kštici, ať ráno pořádně bolí za krkem.

SAPON stále válí, s přehledem, energií a fortelem starých psů, kterým nějaký chcápek s mokrým výučákem nemá co radit, jak se dělá rockový grunt se vším, co k němu patří.

                                                    Medyed

sapon.euweb.cz
saponrock.cz
bandzone.cz/_75304