Recenze: Samsara - When The Soul Leaves The Body (2017)

Styl, kterým se SAMSARA zabývají, bývá označován jako funeral doom metal, což předznamenává, že o veselých tématech to tentokrát nebude. Během mých studií se mě mí spolužáci ptali, jak tohle můžu poslouchat a nemít z toho stavy minimálně melancholické povahy, ne-li něco na způsob depresí a sebepoškozování. Pocitům svých kolegů studentů jsem se zcela logicky nedivil, ovšem na mou osobu měl onen depresivní, zádumčivý a optimismu prostý metalový oddenek účinek naprosto odlišný. Všechny ty náznaky splínu a blbých nálad, která následně mohou spustit další „zajímavé“ stavy, ze mě doom metal ve své nemalé pestrosti téměř vždy paradoxně zvládal vytáhnout. Během běhu času se poměrně značný počet kvalitních doomových kapel drasticky zúžil, doom jako styl přestal být na pomyslném výsluní a dále za to samozřejmě může jen běžný tok událostí v návaznosti na neúprosný fakt, že se kapely prostě rozpadají. Naštěstí vznikají i kapely nové, kterým tento styl učaroval a prezentují ho na více, než slušné úrovni.

Nebudeme tentokrát analyzovat míru původnosti, úroveň kreativity, a nedojde ani na váženým průměrem ohodnocenou výši instrumentální zručnosti a ani da další součásti akademické debaty. Nejsem za prvé v doom metalu ve všech jeho variantách a podobách zase až tak doma, a za druhé tento debutový zásek SAMSARA si žádá pohled recenzentův z naprosto jiné strany, ze strany pocitů, nálad a tíživé atmosféry, o kterých doom metal především je a které SAMSARA elegantně zvládají vložit do plné délky alba, rozdělené do šesti zatěžkaných kousků, vyšperkovaných ukázkovým hlubokým growlingem, aby dali vzpomenout na velikány žánru MY DYING BRIDE v podobě více, než před dvaceti lety, a nelze nevzpomenout domácí legendu DISSOLVING OF PRODIGY. Nesrovnávám, pouze naznačuji pojetí, které SAMSARA rozvíjejí, a nečekejme odlehčený doom směrem ke gotice a ani náznak elektronického špásování, kterému se mnozí věnovali (vzpomeňme, co všechno vyzkoušeli PARADISE LOST nebo MOONSPELL). SAMSARA se drží spíše formy „pomalého death metalu“, jak se kdysi vyjádřil Lee Dorian, hájíce „sabatovské“ pojetí doomu ve stylu vpravdě kultovních CANDLEMASS a svých CATHEDRAL. Právě tento pomalý death metal, plný tíživé atmosféry, prázdnoty, bolesti, deprese ruku v ruce s temnou krásou, není stravitelný pro kohokoliv. Kdo však nechá „When The Soul Leaves The Body“, aby ho vtáhlo doprostřed svého příběhu, nebude litovat vynaloženého času a úsilí. Veškeré emoce nacházející se na tomto kotoučku vykreslí poutavý příběh odvrácené strany lidského bytí, kterou se snažíme vytěsnit na okraj našeho vědomí a předstírat, že tu budeme navěky. Tenhle vědomý omyl a úmyslná lež padne vždycky, kdy se tato nedílná součást života přihlásí o slovo a žádá si svůj díl. Proto jsem vždy velice potěšen, když se mi k uším dostane nahrávka, která tato neradostná, přesto věčná a nevytěsnitelná témata přetaví do temně okouzlující a emotivní nahrávky bez vatovitých výplní, okouzlující navzdory své temnotě a sklíčenosti.

SAMSARA si sami sobě nasadili kvalitativní laťku sakra vysoko i když... tady by se spíše slušelo hluboko, a čím hlouběji, tím lepší.

Medyed

bandzone.cz/samsara
facebook.com/Samsara-796284610525147/

slovakmetalarmy.sk