Recenze: SALAMANDRA - Opus Bohemica /2022/ vlastní vydání
Snažím se nebýt 
ovlivněn recenzemi kolegů, nicméně zajímá mě, jak to slyší ostatní. Byl jsem na tom úplně stejně jako kolega Pagan z METAL FOREVER ZINE - neměl jsem vůbec potuchy, že u SALAMANDRY došlo s výrazné personální obměně. O to více jsem byl zvědav, v jaké formě se kapela ukáže na novinkovém albu. A nebudu chodit kolem horké kaše - jsem velmi mile překvapen, deska zní velice solidně a to se držím hodně při zemi. Nejsem nijak extrovní expert na diskografii SALAMANDRA, moje jakž takž povědomost začíná rokem 2010, „Time To Change“ mě však s přehledem dokázalo doslova uhranout, navzdory faktu, že jsem spíše staromilec a milovník syrovějších tónů.
Byl jsem docela zvědav, zdali po přechozím albu „Imperatus“ kapela absolvuje určitý posun nebo si bude pevně držet nastolený směr. Ne, nic dramatického se neudálo, kapela je ve svém stylu pevně ukotvená a s přehledem dává to, co umí nejlépe. Snad nejmarkantněji je změna slyšet na postu vokalisty, Tomáš Hradil se pouští do vyšších rejstříků a jeho projev kapele výborně sedl. Třeba je to můj subjektivní pocit a prvotní dojem, který je stále velmi čerstvý a za řekněme měsíc dostane odlišnější kontury, ale zatím mě neopustil dosti silný dojem, že SALAMANDRA zesílila progresivní linku. Není to o několika pasážích v pár skladbách, je to slyšet napříč celým albem, „Opus Bohemica“ tímto dostalo příjemnou a elegantní fazónu. To v podstatě stačí, abych bez výčitek svědomí uznale pokyvoval hlavou a jsem rád, že k byť dílčí změně nedošlo. Sázka na jistotu a tradičně nejsilnější zbraně kapely vychází rozhodně ku prospěchu fanoušků, kteří dostali co očekávali a navíc ve velmi nadstandardním balení.
Z již zmíněného důvodu se záměrně vyhnu srovnávání novinky se zbytkem diskografie a budu se soustředit pouze na „Opus Bohemica“. Power metalu tady máme za poslední roky doslova tuny kam se podíváme, pár let zpátky se jednalo doslova, jak „emeričtí imperilasté“ říkají, o overpopulation. U nás byla situace poněkud jiná, v našich končinách se power metalové kapely tak nenamnožily a bylo to jedině ku prospěchu věci, na tuzemské situaci zcela jistě vydělala scéna a nakonec i posluchači. SALAMANDŘE nelze upřít primát jedné z kapel, která stála na počátku éry power metalu u nás a že si drží kvalitu alb do dnešních dnů, není vůbec samozřejmá věc. A pokud nedochází jen s setrvalému stavu a jasně cítím spontánní energii a srdečnost z každé skladby, podpořenou s přehledem zvládnutou rozmáchlostí aranží, jsem naprosto spokojen. Na co mám již delší dobu až alergii, je přetažená hyperdokonalá produkce a vděčně kvituji každé album, které tahle plastová unifikační nákaza nesemlela.
Pokud bych měl vybrat jedno jediné slovo, kterým bych měl „Opus Bohemica“ charakterizovat, bude to právě srdečnost, ta album vynáší o několik pater nad zprahlé prostředí neosobnosti, což na tomto albu prostě nehrozí. Zde naopak cítím kus muzikantského srdíčka a silnou duši. A pokud bych našel pár míst, kde to i třebas trochu zadrhne, nehraje to ve výsledku vůbec žádnou podstatnou roli. „Opus Bohemica“, ač jsem k sepsání tohoto spisku potřeboval nějaký ten týden abych netahal slova z paty, mi do uší zalezlo snad nejrychleji z aktuální diskografie kapely a syndrom prasklé bubliny nenastal. Stává se to velmi často, že úvodní nadšení vyprchá stejně rychle jak se dostaví, ne však v případě „Opus Bohemica“, tohle album zatím má stále co nabídnout a já stále nacházím místa, které jsem předtím nepostřehl. Takže mám-li sáhnout k neformální mluvě, za mě cajk a na pohodu!!!
Medyed
facebook.com/SalamandraCzOfficial
Komentáře