Recenze: SADISTIC HANNIBAL – Svátost bolesti /2024/ Maximed Records
Kudy do 
toho, hymlhergot? Vždyť to zní jako deska z kraje devadesátek, na kterou nebyly prachy a ve studiu byli všichni zčerstva po brutálním mejdanu, kocovina jim rajtovala po hřbetě a tuhle desku vyloženě nesnášeli ještě předtím, než vůbec vznikla.
Tyhle řeči povedete, pokud jste zmlsáni současnou produkcí a hyperdokonalým zvukem. SADISTIC HANNIBAL je ovšem úplně jiná liga a mainstreamové pořádky je dokonale míjí. Opatřit „Svátost bolesti“ špičkovou produkcí, nechci vidět, ale hlavně slyšet ten paskvil, který by z toho vylezl. K surovému, nekompromisnímu undergroundu a hrubému stylu patří adekvátně hrubý zvuk, to mi nikdo nevymluví. „Svátost bolesti“, to je děsuplný a krvavý thrash metalový horor, nechutná béčková (béčkové hororové nechuťárny jsou zcela právem kultovní záležitost) řezničina, akorát ve zvukové podobě. Skladby se striktně drží vyjma letmých výpadů středního tempa, což má za následek jisté splývání jednotlivých songů dohromady a je třeba mít více naladěné a vytrénované slechy na špinavější produkci. Texty se s ničím (a s nikým) nemažou, místy jdou těžce za hranu, sadistická deviace není žáden med a drsná nadsázka není pro široké masy k odpolednímu žehlení a už vůbec ne pro hraní odpolední směně.
Jinak není v podstatě co kritizovat. Pravidla hry jsou jasně daná a „Svátost bolesti“ nelze v žádném případě srovnávat s masovou produkcí. Pokud zapomenete na veškeré konvence a představíte si, že právě tohle je referenční vzorek, jak má vypadat hrubý, na dřeň ohlodaný thrash metal, je rázem všechno trochu jinak. Jako bych z dálky slyšel KRYPTOR z konce osmdesátek, celková nálada a hrubost jede po podobných kolejích, jen s tím rozdílem, že SADISTIC HANNIBAL jsou mnohem jedovatější a brutálnější. Oproti přechozímu, notně podzemním zvukem opatřenému EP „Brána smrti“, zní „Svátost bolesti“ jako z jiného světa – zvuk je o galaxii mohutnější a vražednější. Kromě zvukového kabátku došlo na řádné nakopnutí v energii skladeb, „Svátost bolesti“ je v tomto ohledu třaskavina první kategorie. Textové nechutnosti se pak nezdají tak nepatřičné, k chorobnému zvuku a atmosféře skvěle pasují. Bez ohledu na to, co si o náplni textů myslí suchoprdný strejda (jakože já), navyklý na romantiku „Knoflíků lásky“, tohle album zabíjí!!!
Takže dávejte bacha, SADISTIC HANNIBAL už možná brousí okolo a pouze čeká na vhodnou příležitost.
Medyed
instagram.com/sadistichannibal/
Komentáře